Petr Ščerba právě bojuje s rakovinou žaludku: Za pár dnů se dozvím, jestli mám šanci přežít!

Po nezbytné operaci, chemoterapii a ozařování se jeho stav zlepšil, ale koncem předloňského roku se u něj objevily metastázy. Chemoterapie i ozařování začalo nanovo a výsledek léčby bude znám zhruba za tři dny. V lednu se rozhodne, zda se léčba ukončí, nebo zda bude zvolen jiný léčebný způsob. Petr Ščerba je však optimista, který se jen tak nevzdává...

Začalo to prasklým vředem

Krátce po návratu z vojny trpěl Petr Ščerba bolestmi žaludku a častými nevolnostmi. Po vyšetření dostal prášky, po kterých bolesti ustaly. Jednoho dne mu však praskl žaludeční vřed a došlo k vnitřnímu krvácení. Po okamžité operaci v ostravské nemocnici přišel o čtvrtinu žaludku. Potom měl na 22 let od bolestí a nevolností klid, v roce 2005 se však situace rapidně změnila. Lékaři u Petra diagnostikovali rakovinu žaludku.

Za tři týdny zhubl o 20 kilo

Začalo to nevolnostmi a zvracením. Petrovi se udělalo vždy po jídle špatně a potravu v sobě neudržel. Potom se mu vždy ulevilo, ale s každým dalším jídlem začaly potíže nanovo. Během třech až čtyř týdnů zhubl z pětaosmdesáti na pětašedesát kilo a jeho zdravotní stav se nezlepšoval. „Matka se sestrou se na to nemohly už dívat, tak kontaktovaly doktora. Řekly mu o mých problémech a já se krátce na to ocitl v ordinaci. Během příštích dnů mě čekal kolotoč různých vyšetření. Na ultrazvuku nic mimořádného nezjistili, následovaly další speciální prohlídky, včetně biopsie (odebrání vzorků) žaludku. Ty byly odeslány na histologii a pro výsledky jsem si měl zavolat zhruba za čtyři dny,“ vzpomíná na začátek nemoci Petr.

Vzali mi celý žaludek

V té době však byl již tak zesláblý, že doktorovi volala jeho matka. Lékař jí hned oznámil, že s ní po telefonu nemůže mluvit, musela za ním do nemocnice. Verdikt byl stručný a jasný – rakovina. Okamžitá operace byla nevyhnutelná. To si však zdrcená matka nechala pro sebe a Petrovi se o diagnóze ani slovem nezmínila. „Volala rovnou bráchovi a domluvili se, že mě druhý den ráno odvezou do nemocnice,“ dodává Petr. Tak se také stalo. Značně zesláblého pacienta čekal v brněnské nemocnici předoperační týden na kapačkách, aby byl zákroku vůbec schopný. Rodina mu nosila multidrinky a další výživu dostával přímo do žil. I když mu nikdo dosud neřekl, co mu vlastně je, chování matky a sourozenců se mu zdálo jiné, než dřív. „Máma i brácha mi připadali divní. Nedokážu to přesně vysvětlit, ale chovali se ke mně jinak, než dřív. Například s matkou jsme si při loučení dávali pusu vždycky na tvář, najednou mě líbala na rty. Tušil jsem, že se něco děje,“ říká při vzpomínce na předoperační dny Petr, který byl po desetidenním pobytu v nemocnici operován. Po sedmihodinové operaci přišel o celý žaludek a před sebou měl ještě chemoterapii a ozařování.

S nemocí se rozhodl bojovat

Také pobyt na oddělení JIP, kde po operaci strávil zhruba 10 dní, pro něho nebyl vůbec příjemný. Po prvních dvou dnech polobdění jen nehnutě ležel, zíral do stropu a pozoroval, jak se kolem něho střídají pacienti. Pooperační léčbu v Masarykově ústavu v Brně, kam na chemoterapii a ozařování docházel, snášel Petr poměrně dobře. Nepřišel dokonce ani o vlasy, potíže měl jen s nechutenstvím. Po chemoterapii absolvoval 35 dávek ozařování. V té době již věděl, jak to s ním doopravdy je a rozhodl se s nemocí bojovat. „Když jsem se dozvěděl, že mám rakovinu, zacloumalo to se mnou. Neházel jsem to za hlavu jako předem prohranou věc a řekl jsem si, zkusím to vydržet. Proto se kolikrát v duchu směji lidem, kteří naříkají, že mají chřipečku a teplotu 37, 8. Nejhorší je to předem vzdát. Mně v nejtěžších chvílích pomohly nejvíce máti, se kterou v Brně bydlím, a sestra. Také jsem se povahově dost změnil. Zatím co dříve jsem byl spíš do větru a pořád někde coural, teď jsem se upnul na matku a spíš chci mít klid,“ říká muž, který v té době ještě neměl zdaleka vyhráno.

Nové léky přinesly komplikace

Petr docházel nejprve každých čtvrt a později každých půl roku na pravidelné lékařské kontroly. Letos v létě se po jedné takové návštěvě lékařům něco nezdálo. Po důkladnější prohlídce u něho objevili metastázy. Znovu nastoupil na chemoterapii, ale jeho léčba se tentokrát nečekaně zkomplikovala. „Na pokoji mě jednoho dne navštívila sestřička. Představila se a nabídla mi speciální novou léčbu namísto klasické chemoterapie. Jednalo se o léky, které snižují dobu chemoterapie, mají však vedlejší účinky. Proto jsem podepsal, že s léčbou souhlasím. Řekl jsem si, že to zkusím a léky jsem začal brát. Po týdnu jsem se však tak osypal, že jsem měl na obličeji doslova šupiny jako kapr. Nemohl jsem se ani holit, měl jsem deprese a nechuť k jídlu. Z toho důvodu jsem léčbu ukončil a znovu pokračoval v původní chemoterapii. Absolvoval jsem celkem dvanáct chemoterapií. Čtyři dny v nemocnici, deset dní doma a tak dokola. Skončil jsem před svátky a pleť se mi zlepšila. Teď čekám na výsledek, který bych se měl dozvědět 6. ledna. Na něm bude záležet, zda se léčba ukončí, nebo zda bude určen další postup,“ říká Petr Ščerba, který ustálil svou váhu na 67 kilogramech. Léčitele prý nikdy nevyhledával, věří lékařům, kterým za vynaloženou péči děkuje, hlavně MUDr. Navrátilovi a personálu Masarykova ústavu v Brně. V jídle se prý omezovat nemusí, může jíst na co má chuť a cítí se dobře. „Jím v podstatě všechno – sladké, ovoce, maso, prostě všehochuť. Také pivo si dám, ale tvrdý alkohol nepiji,“ dodává muž, kterého nemoc změnila a povahově je dnes jiný, než jaký byl před lety.

Petr se svým čtyřnohým kamarádem.

Tak vypadal Petr a jeho pes před svým onemocněním.