+ 122 HIV pozitivních v roce 2007
PRAHA – Přesně 122 pacientů nově nakažených virem HIV, který způsobuje onemocnění AIDS, přibylo loni v Česku. Je to nejvyšší číslo od doby, kdy se na HIV testuje!
Lidí nakažených virem HIV je u nás už 1042. „U více než 239 osob se již rozvinulo onemocnění AIDS a 133 zemřelo,“ uvádí ředitel pražského Domu světla Miroslav Hlavatý.
Nakažených je v Česku ale mnohem víc. „Až desetkrát tolik, než kolik vykazují statistiky. Mnoho lidí totiž nechodí na testy,“ uvádí Hlavatý a dodává, že HIV pozitivní objevili loni lékaři i mezi dárci krve, kteří se testují povinně.
Jedním z HIV pozitivních je i Vladimír Kováč (33). Poté, co zjistil, že je nemocný, začal pomáhat stejně postiženým a přednášet o nemoci AIDS na školách.
„Mladí lidé o nemoci vědí víc než před pěti lety. Ale zároveň si jsou stále schopni říct: Pro jednou se přece nic nestane,“ popisuje Kováč. „Zvlášť ve chvíli, kdy jsou dva mladí rozvášnění. Dívka se zeptá chlapce: Máš kondom? On odpoví, že ne, a přesto se spolu pomilují,“ dodává Vladimír.
Získat informace o viru HIV je podle odborníků stále problematické. „Stát dává stále méně peněz na prevenci. V roce 1996 to bylo 67 a loni jen 20 milionů,“ uvádí Marie Brůčková z Národní referenční laboratoře pro AIDS.
Virem HIV se na celé zeměkouli nakazí denně 6800 lidí a 5700 jich na AIDS denně zemře.
Vladimír (33): Zbývá mi 15 let života
PRAHA – „Lékaři mi dávají maximálně patnáct let života. Jestli se mi do té doby podaří zachránit alespoň jednoho mladého člověka před AIDS, tak ten můj prokletý život měl smysl,“ říká Vladimír Kováč (33).
Ví, že je HIV pozitivní od roku 2001. „Dozvěděl jsem se to v nemocnici, kde jsem ležel s podezřením na žloutenku. Při vizitě mi doktor na pokoji před pěti pacienty řekl: »Jste HIV pozitivní.« Nic víc. Sbalili mi věci a šel jsem na izolaci,“ vzpomíná Vladimír, který se nakazil při braní drog. „Pamatuju se i na den, kdy jsem se nakazil, a vím, od koho jsem si stříkačku půjčil,“ říká Vladimír, pro nějž drogy znamenaly východisko v době, kdy se ještě jako dítě ocitl z minuty na minutu bez domova.
Dnes pracuje v Domě světla, kde pomáhá stejně nemocným, a jezdí na besedy do škol. „Všichni si myslí, že máme boláky, fleky na obličeji, jsme špinaví. Když jim pak řeknu, že jsem HIV pozitivní, je to pro ně šok,“ vypráví Vladimír.
