Vykopou Ondráčka po 5 dnech?
Víkendový král. Tuhle přezdívku možná dostane poslanec Zdeněk Ondráček (48, KSČM). Zákonodárci totiž už dnes chtějí jednat o jeho setrvání v čele sněmovní Komise pro kontrolu Generální inspekcí bezpečnostních sborů (GIBS). Do té ho přitom zvolili v pátek. A hněv mezitím vyhnal do ulic davy.
Demonstrace se včera uskutečnily v 11 větších městech a organizátoři avizovali účast až několik desítek tisíc lidí. Těm se nelíbí zvolení Ondráčka do čela komise. Vadí jim, že by měl důležitou funkci zastávat někdo, kdo byl během Palachova týdne v roce 1989 členem pohotovostního pluku Sboru národní bezpečnosti a zasahoval proti demonstrantům obuškem. A odmítá se za minulost plnou podlitin omluvit.
Prý není nadšený
Situace se »chytl« i premiér v demisi Andrej Babiš (63, ANO), který chce o případném Ondráčkově odvolání debatovat dnes na klubu svého hnutí. „My jsme v minulosti několikrát vyzývali KSČM, aby jmenovali jiného kandidáta, ale to odmítali. V pátek to dopadlo, jak to dopadlo. Nejsem z toho zrovna nadšený,“ prohlásil. Kvůli urovnání situace se chce sejít s šéfem komunistů Vojtěchem Filipem (63). Babiš prý navíc podpoří jakoukoliv stranu, která navrhne Ondráčkův konec, případně se iniciativy chopí sám. Jenže na toto přišla studená sprcha. V tajné volbě totiž Ondráčka na jeho trůn postrčily podle všeho hlavně hlasy komunistů, poslanců SPD a poslanců Babišova ANO.
Babišovy počty
To Babiš popírá. „Je jasné, že to nebylo zvoleno jen našimi hlasy. Kdyby všichni hlasovali za KSČM, SPD a půlka našich, tak to nevychází. Počítal jsem to. Vycházelo to na 65,“ tvrdil. Podle něho se na zvolení šéfa komise museli podílet i ČSSD, ODS, TOP 09, STAN, Piráti i lidovci. A zvolení »mlátičky«, aby dohlížela na GIBS, která dohlíží na policii, prý zavinily i absence mnoha poslanců těchto stran. Díky tomu se snížil počet hlasů, které Ondráček potřeboval.
Ztráta paměti a nepoučitelní voliči: Zapomněli Češi na minulost?
Za »totáče« s obuškem, v demokracii poslancem. Čím to, že se téměř 30 let po konci komunistického režimu vrací do vedení země staré struktury? A mají Češi tak krátkou paměť? Na to se Aha! zeptalo dvou odborníků na totalitu.
Politolog Josef Mlejnek (48):
Proč se komunistům teď dostává důležitých funkcí jako teď panu Ondráčkovi?
„Komunisté jsou teď mimořádně důležití v mocenských kombinacích pro sestavení vlády. Takže získávají významné pozice v Parlamentu právě kvůli tomu a hnutí ANO jim vychází vstříc. Ale teď se asi Babišovi zdá, že to trochu přepískli, že ta reakce veřejnosti na to je silně odmítavá.“
Ale čím to, že se dostávají opakovaně do Sněmovny? Kde se berou jejich voliči?
„Je pravda, že jejich voliči postupně vymírají, ale to je postupný proces. Jsou komunistické rodiny, kde to volební chování přechází na mladší generaci. Jejich voliči mají kolektivní paměť, že to nebylo za minulého režimu tak hrozné, že teď je to horší. A tak se zapouzdřili do své ulity.“
Nemělo by se voličům KSČM připomenout těch 40 let, kdy tu strana vládla a jak to tu vypadalo?
„Poučovat voliče komunistů historií by asi bylo správné, ale nemá to smysl. Oni se zaseknou na nějakých nesmyslech, stejně budou tvrdit, že se Horáková přiznala a podobně. Bude se jim to hodit k té jejich aktuální pozici.“
Dá se současná situace srovnat s nějakou dobou, kdy hrozil nástup autoritářství?
„Nevím, jestli se to dá srovnat, sám doufám, že ještě ne. Ondráček je symbolická záležitost. Myslím si ale, že jelikož jsme v Evropské unii a Andrej Babiš deklaroval, že chce nechat prozápadní směřování, že tu nehrozí nějaký autoritářský režim.
Historik Michal Stehlík (41):
Čím si jako historik vysvětlujete, že necelých 30 let od sametové revoluce mají komunisté znovu důležité sněmovní funkce jako v případě pana Ondráčka?
„Já to beru jako naprosto neuvěřitelné, že se tady ztratila po 30 letech paměť. Nehledě na to, že pan Ondráček zůstává v tom názoru, který měl. Někteří mluvili o tom, že se udržovala bezpečnost. Ale udržovat bezpečnost obušky proti vlastním lidem, kteří nenásilně demonstrují, pro mě je to neuvěřitelná ztráta paměti.“
O čem to tedy vypovídá?
„Je to celkový doklad, že tady nedošlo k vyrovnání se s čtyřicetiletou minulostí. Že to většina společnosti už nebere jako problém. A dokladem je to pro mě na všech frontách.“
Dá se to porovnat s nějakým jiným kusem historie?
„Já si nemyslím, že to jde srovnat. V zemích, kde byly diktatury, se s tím vždycky porovnaly. Některé věci označili za jednoznačně negativní a ti lidé nepatřili do funkcí.“
To skutečně nikde není srovnání?
„Můžeme se podívat na ostatní východoevropské země, kde ty komunistické strany upadly v zapomnění nebo se přejmenovaly. Tady se vrací lidé, kteří byli kdysi ve struktuře a společnosti to nevadí. A je jedno, co dělali před rokem 1989.“
