Extrémní polárník Pavel Richtr: Ten, co kráčí s vlky! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Extrémní polárník Pavel Richtr: Ten, co kráčí s vlky!

Pavel Richtr tvrdí, že zimu moc nemiluje. Přesto se čtyřikrát vydal závodit. Pásku přes nos má proti omrzlinám.
Pavel Richtr tvrdí, že zimu moc nemiluje. Přesto se čtyřikrát vydal závodit. Pásku přes nos má proti omrzlinám. (Foto pro Aha! - Pavel Richtr)

Vadí vám horko a letošní spalující slunce? Však už to pomalu končí. Možná na vás ale z následujících řádek dýchne aspoň na chvilku zima. Ochlaďte se s Pavlem Richtrem (42), extrémním polárníkem, na Aljašce. Proč si v létě nepřečíst rozhovor o drsném pochodu přes ledové pláně tohoto zapomenutého konce světa? 
O cestě odříkání, krutého mrazu, samoty až na hranici šílenství…

Jihočech Pavel Richtr už absolvoval tři přejezdy Aljašky na kole (od roku 2012, vždycky to ujel), naposledy se ale vydal pěšky na 1000 mil (1600 km) dlouhou pouť, tzv. Iditarod. Zvládl třetinu jako ostatní pěší závodníci. Nelidské podmínky, asi nejhorší v historii, je dál nepustily. I přesto to je výkon, který nemá obdoby a člověk zhýčkaný civilizací to nepochopí.

NA CO MYSLÍM
„Většinou jen na to, co se děje. Žádná filozofická a existenciální témata. Zpravidla dokola omílám, kudy jdu a kam a kdy ten den dojdu, co bude za kopcem, kde budu jíst, kde si ze sněhu udělám pití, kde budu spát. Jak si posunu masku, aby mi neomrzl nos, jak budu dýchat, vnímám signály těla, kde mě tlačí, kde zrovna omrzám a jak tomu zabránit. Myslím jen na praktické věci týkající se bytí a přežití tam v té divočině.“

PROČ TO DĚLÁM?
„Pro to dobrodružství a zážitky. Je to něco, co už dnes není jednoduché zažít - být tam v té divočině a zabývat se opravdu jen tím, co je důležité - na nic ostatní ani není čas. A také pro tu neskutečnou přírodu. Ačkoliv je to závod, člověk bojuje hlavně sám se sebou a tak se dost dobře pozná.

Svým způsobem si odpočinu a nabíjí mě to. Obecně to je hlavně o hlavě. Tohle nechodí super sportovci. Jsou to normální lidi, co mají něco naběháno, nachozeno, ale hlavně mají spoustu zkušeností, umí se rychle a správně rozhodovat a neriskovat. Potkáme se třeba i jen na pár minut, ale vznikají úžasná přátelství.“

JAK TRÉNUJI
„Hlavně objem, aby tělo uvyklo na extrémně dlouhou zátěž. Snáším to dobře, problém mám trochu s časem, který to zabere. Většina tréninku byla velmi svižná chůze. Chodil jsem i osmdesát kilometrů na jeden zátah, což byla cesta okolo Lipna. Jindy jsem tahal pneumatiku po zamrzlé lipenské přehradě. Čtyřicet kilometrů. Je to dobrý trénink tahání saní. Také jsem na Kvildě, když tam padaly teplotní rekordy, jezdil celou noc na kole.“

Pavle, jaké to bylo? Svět sněhu a ledu s teplotami klidně i pod -45 ºC asi v tomhle létě nepochopíme.
„Po pravdě? Strašný! Předtím jsem jezdil na kole, které je rychlejší, komfortnější, pěšky se to děsně vleklo. Bavilo mě to pár hodin po startu, pak už to bylo většinou dost trápení.“

Vážně to bylo tak hrozné?
„Ráno, když se vyspíte v teple, vylezete ven a svítí sluníčko, sníh je tvrdý, dobře se jde, tak vás to baví. Ale po dvou hodinách to začíná bolet, a když se přidá špatné počasí a zavátá stopa, úsměv z tváře zmizí. Letos byly podmínky hodně špatné, byla krutá zima a vítr, byl to dost boj.“

Mohl jste vzdát?
„Vzdát mimo vesnice nejde, není jak a nijak si tím nepomůžete. Zbývají tedy ty vesnice nebo tzv. check-
pointy. Vyčerpaní se tam dovlečete, umíráte a chcete to okamžitě skončit. Většinou se ale stačí najíst a vyspat a nějak se zase donutíte pokračovat.“

Letos ale byly podmínky extrémní.
„Na jednom z těch checkpointů, ještě před začátkem těch stovek kilometrů pustiny, se závodníci dostali k internetu, sledovali počasí, viděli, jak si kdo vede. Na netu totiž on-line vidíte, jak se závodníci posouvají po trati, a letos to bylo hodně pomalé a fakt demotivující. Navíc bylo minus třicet a níž a nepřipraveným a chybujícím závodníkům omrzaly končetiny.“

Jak často jsou místa, kde je možné přespat?
„Zpočátku je nějaké teplé místo každých tak 80, pak ale i 150, a dokonce 300 kilometrů od sebe. Před dvěma lety většina závodníku vzdala a já se ocitnul sám v okruhu asi 150 km. To už je na psychiku velký nápor.“

Spíte i venku?
„Tomu se nevyhnete. Když jsem jel na kole 1000 mil, byl jsem rychlejší a snáze jsem se dostal někam do indiánské vesnice nebo opuštěného nouzového srubu. Letos pěšky jsem spal venku jen tak u cesty často. Někdy si takhle dopřejete dvě hodiny, jindy pět, pak zase někde v teple prospíte celou noc.“

Dá se natrénovat bdění?
„Asi na to mám talent. Jsem totiž spíš sova. Co se týče nespaní a výkonu obecně, během závodu tělo dokáže to, co bych si nikdy nedovedl ani představit. Moc zdravé to ale asi není. Je to krutý extrém, berete z rezerv.“

Celý rozhovor si přečtěte v tištěném Nedělním Aha!

Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.