Z vaší ložnice - Rozhodování někdy fakt bolí - „Bejvalku“ Alici nebo striptérku Martinu?

..

Řešil jsem bydlení. S Alicí to šlo už nějakou dobu celkem z kopce. No, abych byl úplně přesný, po nedávném rozchodu a stále ještě společném sdílení bytu, se to postupně začínalo podobat peklu. Naše nahodilá „domácí“ setkání měla pravidelně jen jedno vyústění – záplavu přesně mířených výčitek všech událostí, které lemovaly náš tříletý vztah.

Čas takhle plynul už nějaký ten týden, a rozuzlení v nedohlednu. Na to, abychom to ukončili úplně, ale ani jeden z nás neměl „koule“ (obrazně řečeno, Alice je krásná žena – to se jí musí nechat). Až jednou tahle únavná setrvačnost vzala za své…

S pocitem nedoceněného pana „Božského“ jsem v týdnu zašel do místního striptýzového baru. Člověk se tu fakt nemusí moc snažit, aby zaujal sexy kočku. Ta bezpracná flirtem nabitá atmosféra měla ošálit moje lehce pošramocené ego. A svůj účel s přehledem naplnila.

Slečna Candy byla nepřehlédnutelná už na první pohled. Blonďaté vlasy jí sahaly až po - ve všech směrech dokonalou - součást její osobnosti. Prsa – menší dvojky – O.K…, ale ten zadeček! Ani jsem se nebránil, když mě pozvala na svůj drink (který jsem pochopitelně platil já).

Tenkrát jsem netušil, jestli to byl alkohol (ale nikdo jiný s námi nebyl), kdo mi řekl, že bych měl oprášit svoje staré (a ne vždy fungující) balící triky. Žhavá noc z toho (překvapivě) nebyla, ale pravé jméno (Candy je Martina) a telefonní číslo dávaly jistou naději.

Po pár společných schůzkách jsem zjistil dvě věci. Martina je „na striptérku“ víc než bystrá a milá holka a taky má byt hned vedle práce Alice. Obě nové informace mi na klidu moc nepřidaly. Původní záměr – dostat striptérku – mi začínal lehce přerůstat přes hlavu. A protože Alice začala větřit (to jsem tenkrát nedomyslel), téměř ze dne na den se změnila v tu kouzelnou slečnu, kterou jsem potkal před pár lety.

Martina nebo Alice? To bylo téma mých myšlenek následující dny i noci (no tam byla ve vedení spíš Martina). Osud vyřešil moje pekelné dilema za mě. Když jsem jeden podvečer dorazil z práce domů, k mému překvapení jsem tam kromě Alice našel i Martinu. Holky si na gauči rozuměly víc, než jsem očekával a to myslím doslova. Naštěstí jsem, jako jejich společné téma, nezůstal (dvakrát) mimo hru. Co z toho plyne? Nic…protože kecám!

Nejdřív slzy Alice, pak kufry přede dveřma...

S Martinou jsem to ukončil kvůli Alici. A mojí drahé Alici jednou takhle navečer pípla smska, kde jí starostlivý „kamarád“ svěřil, s kým že mě to tuhle viděl a co ta dotyčná vlastně dělá za job (asi to nebyl Mirek Dušín, když to ví). Co z toho plyne?

Bydlení mám teď už vyřešené, a protože si jdu zrovna zalít instantní nudle (moje večeře), tak na romantiku můžu na nějaký ten čas taky zapomenout…