Nechat syna Tomáše (14) oslepnout, nebo zaplatit operaci ze svého. Monika Hutníková dala 13 tisíc, které odmítla uhradit Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP). Pak ji žalovala a vyhrála. O kauzu se po článku v Aha! začalo zajímat ministerstvo zdravotnictví.Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
Taja 3.11.2018
Tento týden media zmínila nezájem lékařů-zubařů ošetřovat dětské pacienty vzhledem k malé úhradě pojišťoven. Kde jsou etická a morální hlediska? Jsem zdravotník 35 let a denně se potýkám s komerční bezohledností privátních zařízení. Co se týče
úhrad od pojišťoven, které jsou možná nejvíce zatěžovány velkými "obry" (soukromými klinikami), které si vybírají jen lukrativní výkony. Dalším nešvarem je mnoho výkonů, které mnohdy nejsou nutné. Možná, že kdyby se sledovala účelnost farmakoterapie a indikace k některým výkonům a úkonům, nebyl by problém uhradit chlapci výkon, který je urgentní.
Omezením komerční zdravotní péče a důsledným sledováním indikací , by pojišťovny ušetřily. Pokud komerce, tak "za své" přímou platbou. Netvořit soukromé giganty.
To je opravdu hamba, jací mocipáni rozhodují o zraku 14 letého chlapce. VZP vystavěla palác za miliony, místo aby tyto peníze investovala do zdraví lidí. Skoro to vypadá, že oprace, která stála 13 tis. Kč, by VZP zruinovala. Zajímalo by mne, zda by měla úřednice stejný názor, kdyby se jednalo o jejího syna. Paní Hutníková přeji Vám pevné nervy a je dobře, že jste to nevzdala.
Tohle není vina úředníků, ale posudkových lékařů, a zdaleka ne první. Například v rodině máme nemocného s Crohnovou chorobou, který měl kvůli tomu přes dvacet let částečný invalidní důchod. Před časem revizák usoudil, že nemoc se už delší dobu nezhoršuje, což tedy znamená, že nemocný je zdravý, a důchod je v trapu.
