Na sobotní odpoledne bylo do kostela Všech svatých v pražské Uhříněvsi naplánováno další z posledních rozloučení s tragicky zesnulou Ivetou Bartošovou (†48). Vdovec Josef Rychtář (56) vše zkontroloval a nezapomněl se postarat o poprask.Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
pozustali po expenici IB ocekavaji udeleni statni ceny in memoriam a ricansky pepik planuje podat zadost k udeleni nobelovy ceny.
kdyz se pravdolaska nedockala, bliva, jako novodoba matka tereza, jiste uspeje.
a papirensky prumysl ocekava velkou spotrebu toaletniho papiru.
i ja se pokalim, kdyz akteri uspeji.
Jaky hrob ma Iveta v Ricanech? Prazny? Vzdyt jeji urnu ma Rychtar v obyvaku jejiho,tedyArturova domu,ktery porad okupuje s vymluvou ,ze se o nej stara! Takze je tam jenom ten nahrobek,co tam dal udelat ten šašek!
Jak to víš? Urna může být v hrobě pod kamenem. Instalují se specielní regálky pro urny. To je úroveň některých, kteří se vyjadřují aniž přemýšlí. A mše v ksotele je samozřejmě jen pro věřící a Češi jsou převážné ateisté. Čili bylo to i slušné. že se nevěřící nešli "podívat".
Ty jsi naivní... Urnu má Pepan pořád v obýváku a nijak se s tím netají. Jen čeká, kdo z bulvárních novinářů mu zaplatí nejvyšší částku za přímý přenos z ukládání urny do hrobu...
R jasně řekl, že urna bude u něj pořád a všude, Takže je jasné všem!!! jen tobě ne, že v hrobě není. A jak víš, že dneska tam byli jen věžící.? Prostě na to lidé dlabou... Vždyť je to trapná komedie. A´T už té holce dají všichni ti blbci pokoj.
„K čemu je vám dobré pouštět se do hledání pravdy s někým, kdo není schopen rovného kroku ani náležitého způsobu?... Jeden potáhne na východ, druhý na západ, všichni společně ztratí ze zřetele podstatu věci a utopí ji v záplavě podružností. Hodinu budou bouřit, a pak již vlastně nebudou vědět, co vůbec hledají: jeden se k věci ještě nedostal, druhý se nad ni povznesl, třetí je kdesi vedle... Jiný zase ukapává slova a považuje je za argumenty; další uplatňuje jen výhodu silnějších plic; ještě další končí tím, že vyvrací sám sebe. A máme tu jiného, který nás ohlušuje zbytečnými úvody a odbočkami; a ještě jednoho, ten bojuje holými nadávkami a hledá chlup, aby se mohl zbavit rozprávky s vtipným soupeřem, jehož argumenty ho vhánějí do úzkých; a posledního, který z věci nechápe ani zbla, ale snaží se vás obklíčit pletivem svých dialektických úskoků a rohatkami svých zasukovatých formulí.“
