„Nabízeli mi to už před x lety, ale já se tehdy trochu lekla těch náročných příprav, protože jsem do toho ještě zkoušela divadlo," odtajnila předchozí nabídku na účast ve StarDance Lucie Vonráčková (44). A dnes, když konečně kývla, se už nebojí?
Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
Pochybuji, že by se někdo z jejích pracovních nebo obchodních vztahů odvážil na ni někdy moc zakřičet. „Nekřičte na mě, moje duše neslyší !“ Tak možná její duše tehdy ohluchne. No uši by měly fungovat a ženskou by mohlo zajímat, proč se na ni zakřičelo. Důvod, zda byl na křik oprávněn, nebo neoprávněn. Alespoň v prvním případě by pak mohla projevit snahu situaci zmírnit. Ale ona, jak zahlásila - při křiku neslyší - tedy její duše. Proto ji pak asi nenapadne snažit se něco napravovat. Na vině je vždy jen ten druhý, že. Vždy ! Ona neslyší – ta duše..
No není každý stroj, nemluví každý stále stejným tónem. A také vždycky si nemumle pro sebe pod nos.. Člověk citlivější může občas i vybuchnout, když ho ten druhý vyhecuje, moc rozčílí, že prostě exploduje. Když ho například někdo dlouhodobě stresuje, znervózňuje. Obvykle se tím ten křikloun akorát sám vyčerpá. A osoba, zaměřená jen na sebe, neempatická k jiným – ta vnímá pouze křik, kterým se jí „strašně“ ublížilo. Proč křik vznikl, zamyslet se, jestli na něm neměla též svůj podíl, tohle nemá ve zvyku upřímně řešit, to ji nezajímá. Typické - pro pokrytce..
