Pohřeb režiséra Jiřího Krejčíka (†95): Pucholt předpovídal jeho smrt!
Tušení, že se konec legendárního režiséra Jiřího Krejčíka (†95) nezadržitelně blíží, přimělo herce Vladimíra Pucholta (71), aby přiletěl z Kanady. Mohl tak posledy stisknout ruku svému učiteli i příteli. Režiséra filmů Svatba jako řemen, Vyšší princip nebo Božská Ema navštívil na smrtelné posteli pouhý den předtím, než vydechl naposledy.
Na poslední cestu ho doprovodit nemohl, sbohem mu ale stihl dát. Herec Vladimír Pucholt, kterého Krejčík objevil pro film, ho navštívil v nemocnici v posledních hodinách režisérova života. Jakoby věděl, že jeho konec se blíží. Přiletěl z Kanady, kde pracuje jako dětský lékař. „Byl jste se mnou u mého začátku, já jsem s vámi u vašeho konce. Bůh vám dej odpočinutí, ale to si asi nepřejete, viďte,“ promluvil ze záznamu Pucholt, který poté, co zazářil v Krejčíkově filmu Svatby jako řemen, emigroval.
Přestože měl Krejčík pověst pedanta, v přeplněném kostele svatého Vojtěcha na režisérskou legendou jeho žáci, kolegové, přátelé vzpomínali v dobrém. K truchlící rodině usedli navzdory svému podlomenému zdraví kameraman Miroslav Ondříček (78) a režisér Juraj Jakubisko (75). Se svým učitelem se přišli rozloučit herci jeho filmů Eliška Balzerová (64), Jan Potměšil (47), Eva Holubová (54) i Jan Kačer (76). Svému kmotrovi navzdory sbohem i Tereza Kostková (37), a navzdory rozchodu dorazila se stále ještě manželem Petrem Kracikem (55), a rodiči Petrem Kostkou (75) a Carmen Mayerovou (68).
Přátelé vzpomínají...
Jan Kačer:
„Jste mezi námi jediný, který v sobě má tu nádhernou potřebu pro velký čin. Neodešel jste, zůstaly tu vaše filmy. Z hlediska vyššího principu nahoře hlaste: »Nepromarnil jsem čas, který mi byl dán«. Díky, šťastný pane.“
Juraj Jakubisko:
„Byl mým duchovním otcem, vedl nás k disciplíně. Byl přísný, ale za svou přísností skrýval humor, který jsem měl rád. Když jsem s ním mluvil naposledy, říkal, že se mnou natočí film, bohužel už to nestihl.“
Olga Sommerová:
„Měla jsem ho moc ráda, budu na něj vzpomínat jako na režisérský vyšší princip. Byl dojatý, když mu moje dcera řekla, jak obdivuje jeho umění a on si uvědomil, že jeho filmy oslovují i mladé a že budou žít dál.“
Jan Potměšil:
„Budu na něj vždy nesmírně rád a upřímně vzpomínat, mám ho uloženého hluboko v srdci. Vyzařovala z něj obrovská energie a posedlost životem a tvorbou. Bude mi chybět, už teď mi chybí.“