Marika Skopalová – poslední životní partnerka Josefa Kemra o jeho údajném synovi: Dívá se na něj skrz prsty! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

neděle 25. září 2022

Svátek slaví Zlata, zítra Andrea

Marika Skopalová – poslední životní partnerka Josefa Kemra o jeho údajném synovi: Dívá se na něj skrz prsty!

Marika Skopalová, životní partnerka Josefa Kemra.
Marika Skopalová, životní partnerka Josefa Kemra. (Aha! – Karel Kopáč, ČTK)

Události minulých dní kolem pátrání údajného syna Josefa Kemra (†72) nás zavedly na terasu domu poslední životní partnerky slavného herce Mariky Skopalové (67) v klidném zátiší Plané nad Lužnicí. A i když nás neočekávala, krásně jsme si popovídali o současné době, úctě k lidem a Josefu Kemrovi… Co si myslí o panu Vladimírovi (58), který prohlašuje, že je Kemrův vlastní syn?

JE TO SYN? NENÍ?

Když se na údajného syna Josefa Kemra zahledíte, vidíte nějakou podobu?

„Podoba určitě nesporná je, ale podobných pánů může být více. Na světě nás žije tolik. Já osobně jsem se setkala s lidmi, kteří vypadají jako dvojníci. Například jsem měla příležitost poznat Václava Havla, ale nebyl to skutečný Václav Havel. Jen člověk, jenž mu byl velmi podobný. Samozřejmě, také se snažil své podoby využít a tvrdil, že je jeho příbuzný. Okem byl téměř k nerozeznání, ale co se týká vyjadřování, byl hrubšího zrna.“

Takže myslíte, že je to nemožné?

„Netvrdím, že se to nemohlo stát, jsme lidé. Možné je cokoliv. Ale na Pepíčkův přístup k životu mi to vůbec nesedí. Byl to silně věřící člověk, a navíc si zakládal na tom, že se i dílem náhody jmenuje Josef, jenž byl podle bible pěstounem Ježíše. Marie počala neposkvrněná a Josef přijal roli pečovatele a vychovatele. Takový přístup během života ani náznakem nezměnil.“

Z podstaty věci vám zřejmě utajovaný syn s povahou pana Kemra nesouhlasí…

„Podívejte se, jestliže je tomu pánovi 58 let, znamenalo by to, že by ho Josef počal po teprve dvou letech trvajícím manželství se svou první ženou (herečka a režisérka Eva Fousková – pozn. red.).“

Domnělý Josefův syn Vladimír Poláček projevuje i další rysy, nejen vizuální podobu. Nemá nepodobný hlas. Při pózování fotografovi jsme ho nemuseli nijak navádět a přirozeně věděl, co udělat. Působil na nás extrovertně…

„Vidíte, a to je omyl! Josef byl naopak velkým introvertem. Nevím, třeba to má pan Poláček po mamince.“

Pan Poláček tvrdí, že se s panem Kemrem několikrát setkal. Uvádí i setkání poslední, které se událo nedlouho před smrtí Josefa…

„To vůbec není možné, jednak Josef metrem nejezdil. Byl dokonce známý svými dvěma trabanty. A za druhé, v roce 1994 už byl vážně nemocný a nepřicházelo v úvahu, aby se vyskytoval někde sám na zastávce metra.“

Vraťme se ke jménu Josef, které jste kouzelně vysvětlila. Měl se tedy pan Kemr jmenovat jinak?

„Na Pepíčkův křest byl pozvaný kmotr jménem František. Nedostavil se. Této úlohy se zhostil sám duchovní otec, který křest vykonával. Jmenoval se právě Josef. Proto to vnímal i jako svůj osud.“

STŘEŽENÉ SOUKROMÍ

Zdá se to být dokonalým začátkem pro život naplněný vírou a ctností. Diváci znají pana Kemra zprostředkovaně přes média právě tak. Jaký byl ve skutečnosti?

„Jak jsem řekla, byl velkým introvertem. On si lidi nepřipouštěl moc k tělu. Když někoho poznal, mohl působit i arogantně. Trvalo mu delší dobu, než se někomu ukázal v pravém niterním světle. Ale pokud se tak stalo, tak toho člověka do sebe vejmul. V tu chvíli již na něj nedal dopustit, a pokud bylo třeba, bránil jej. Nebylo by nikdy možné, abyste překročil práh domu, ani na zahradu by vás nepustil, jak si bránil své soukromí. Například když by se objevil na cestě za brankou zahrady a někdo ho viděl a chtěl podpis. Za prvé, neexistovalo, aby jej oslovil: „Dobrý den, pane Kemr!“ Protože, mladý muži, pátým pádem oslovujeme, voláme: pane Kemre nebo Kemře. Oboje je přípustné. A za druhé, když někam odcházel a spěchal, odmítal se i podepsat s doporučením, kdy a kde se pro něj může dotyčný zastavit.“

Jestliže byl takovým introvertem, jak je možné, že se stal hercem?

„Protože to byl talent od Pána Boha. Zkuste nad tím přemýšlet hlouběji. Na jevišti jste mu věřili všechno! Dokázal se roli tak poddat, že jste si mysleli, jaký je to bavič a snad by se i v představení svléknul. Ale opak byl pravdou. Nebyl zdaleka jediný. Takových herců bylo víc. Mohu jmenovat Josefa Somra, Luďka Munzara a Josefa Abraháma. Josef Kemr a Luďek Munzar byli celý život velkými přáteli, ale do konce dní si vykali! Taková byla mezi nimi úcta a takový přístup k životu měli tito velikáni. A to sdíleli dlouhá léta společnou šatnu v Národním divadle. A Josef Abrhám? Kdyby někdo na něj ve společnosti zavolal: „Pane Abrháme, prý hrajete výborně na piano, pojďte nám zahrát!“ – jen by se ohlédl a řekl by „Prosím, co si to dovolujete?“. To je tak ctnostný člověk, že si to nedokážete představit.“

MLADÍ SHOWMANI

Můžete srovnat generaci těchto herců s těmi současnými mladými?

„To je neporovnatelné. Dnes je hercem každý, kdo se jen na chvilku objeví na obrazovce. Osobně to nechápu. U modelek, které dělají bezvadně svou práci a zničehonic se octnou na moment před kamerou, se hned v médiích uvádí »modelka a herečka«. Této době nerozumím. Komerčnost znatelně ubírá na kvalitě. U herců starších generací, když vcházeli nebo vcházejí někam, se rozprostře výsostná aura, tam cítíte charisma. Většinou jsou uzavření, ale herectví mají v sobě od Pána Boha. Bývalo nemyslitelné, a obzvláště v Národním divadle, aby nového herce vedení přidělilo do šatny s někým, kdo už tam dlouhodobě působil. Vždyť se před sebou převlékají, líčí, mluví o osobních záležitostech. To jsou pro starší herce skutečné intimnosti. Tykání nebylo obvyklé. Je takové nepsané pravidlo: »Nejdřív něco ukaž a pak si můžeme za čas i tykat«, ale dnes se doba pomalu mění a mnoho herců jsou »showmani«, hned se se všemi kamarádí a tykají si.“

Vy osobně ještě aktivně v divadle působíte?

„Já jsem momentálně již v důchodu. Mám jen smlouvu o dílo s Národním divadlem.“

Jak vznikal rozhovor

Při pátrání po pravdě o údajném synu Josefa Kemra, jsem se rozhodl oslovit i někoho, kdo ho znal natolik důvěrně, že by mohl vnést světlo do určitých rozporů a nejasností. Jediným možným člověkem přicházejícím v úvahu byla životní partnerka a hercova významná opora Marika Skopalová. Pokoušel jsem se ji zastihnout telefonicky, ale bohužel, nebo možná bohudíky, se to nepodařilo.

Vydal jsem se za ní nevěda, zda je možné se s touto charismatickou a moudrou dámou osobně setkat. Štěstí se ke mně přiklonilo a já jí uviděl na terase jejího domu. Oslovil jsem ji. Po prvních mírných rozpacích mne uvítala a povídali jsme si takovým způsobem, že mě hřálo u srdce. Rozloučili jsme se až kvůli obědu, který dovařila během mé návštěvy.

Vřele jsme si podali ruce a usmáli se. Cestou zpátky do Prahy, kdy jsem jel z její chalupy, jsem jí ještě jednou zavolal a jediné, co jsem se dozvěděl, bylo: „Oběd byl výborný. Škoda, že jste na něj nezůstal! Ale já vás vlastně kvůli němu vyhodila.“ Oba jsme se srdečně zasmáli.



Přečtěte si
nyxx
17. 7. 2012 • 09:47

Přesně tak.

hillaarkaa
16. 7. 2012 • 18:19

Že vrznout bokem si klidně mohl

pelagie
15. 7. 2012 • 08:02

byl podivín

nyxx
14. 7. 2012 • 18:04

Nebo baba nemůže vydejchat,že jí Kemr o něm neřekl.Co my víme,pravda to klidně být i může.

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.