Nora Fridrichová, partnerka hokejového komentátora Záruby: Doma Robert nekřičí!

Hltáte přenosy z mistrovství světa?

„Letos určitě víc i kvůli Robertovi. Vlastně se dívám raději na něj, než na ten hokej. U nás je to tak, že on třeba sleduje zápas Pardubic s někým, já po očku s ním, a až na konci se zeptám, jestli Pardubice jsou opravdu ta barva, kterou si celou dobu myslím... (smích) Trochu přeháním, ale chci tím říci, že jsem zkrátka hokejem nepolíbená.“

Když jste začala žít s Robertem, váš vztah k hokeji se přece musel zintenzivnit.

„No, velmi mírně... Robert byl úplně znechucen z informace, že jsem doma v Pardubicích nikdy nebyla na hokeji. Mně naopak přišlo velmi zvláštní, že se tomu diví. Coby sportovní fanynka jsem zkrátka sportem relativně nedotčená.“

Má tendenci vás hokejově vzdělávat?

„Ne, ale občas se ho na něco zeptám. Jenže on mi to začne vysvětlovat tak složitě, že je to z jeho pohledu nesplnitelná mise. Jednou jsem se ho ptala na zakázané uvolnění, dosti obšírně mně to vysvětloval a dnes už to zase nevím...“

A hodnotíte coby profesionálka vy jeho práci ve studiu mistrovství světa?

„Já jsem vůči němu profesně dost nekritická, ale vím, že málo spí. Během čtvrtečního studia jsem si všimla, že i oči měl výrazně menší než obvykle. Tvrdil mi, že spal výborně, ale moc mě nepřesvědčil. Esemesku s tím, že právě dopsal scénář, mi psal v pět ráno a v jedenáct už byl na obrazovce...“

Máte o něj strach?

„Mám, ale on si nedá říct. Když je hokejová sezona, má špatný režim. Přepíná se.“

Tahá si práci domů?

„Já bych řekla, že Robert je v práci trvale, ale já to mám podobně. To je úděl novinářů. Takže doma spolu pracujeme, já teď samozřejmě výrazně méně.“

Robert umí okořenit přenos krásnými emocemi. Zařve si v euforii i doma?

„Vůbec ne! Já jsem vždycky překvapená, když ho slyším křičet ve studiu, protože takové emoce doma neprojevuje. Tak aspoň někde.“

Naposledy hlásil, že »Češi roztočili Globen«, že »rudý vítr sfoukl žluté pampelišky«. Je takový poeta i v civilu?

„Robert má smysl pro detail, umí říct velmi přesně, co má na srdci. Hraje si se slůvky, je sečtělý a s vynikajícími vyjadřovacími schopnostmi. Řekla bych, že si to jen z reálného života přenáší do televize.“

Už se vám po něm stýská?

„Já si během čtvrtfinále uvědomila, že vlastně přijede už jen za pár dní a věci, které jsem chtěla stihnout do jeho příjezdu, jsem ještě vůbec neudělala!“ (smích)

Takže byste potřebovala, aby MS trvalo ještě týden...

„No, z tohohle pohledu není úplně praktické, že přiletí už v pondělí. Ale těšíme se, to ano. Všechny!“

Jak nese odaloučení od vaší dcerky?

„Já se ho snažím zásobovat informacemi, každý den mu posílám fotky a voláme si přes skype, kde Dianku vlastně vidí. Ale chybí mu, to je jasné.“

Ukazujete jí v televizi tatínka?

„Říkám jí »Táta je tam«, ale zatím logicky nereaguje.“

Do Helsinek vyrážejí manželky hráčů. Letěla byste?

„Ne ne. Kdybych neměla dítě, tak bych letěla ráda, protože to bude zážitek. Ale s miminkem je to jiná situace a ani mě to nenapadlo. Zase se s Diankou a naší fenkou Žofií rozložíme v křesle u televize a budu u toho kojit. A v neděli při finále Česko – Rusko znovu!“

Fotogalerie

8 fotografií