Smutné tajemství Pepíčka Zímy: 3 roky podmínka za zabití... | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

čtvrtek 18. dubna 2024

Svátek slaví Valérie, zítra Rostislav

Smutné tajemství Pepíčka Zímy: 3 roky podmínka za zabití...

Josef Zíma
Josef Zíma (ČTK – Josef Nosek, Tomáš Zezulka, ara)

Josef Zíma v žánru dechovky znamená zhruba to, co Karel Gott
(72) v oblasti české pop-music. Zkrátka fenomén. Král české dechovky,
kterému nikdo neřekne jinak než Pepíčku, v pátek oslaví 80. narozeniny. A to byl pořádný důvod k tomu, abychom ho navštívili a vyzpovídali.

Už víte, jak oslavíte osmdesátiny?

„Velkým koncertem, který se uskuteční v Top Hotelu v Praze na Chodově v pátek 11. května, tedy přesně v den, kdy jsem se narodil. Zazpívám průřez celou svou kariérou, hrát bude Orchestr Karla Vlacha, Jiřího Sládka, zpívat přijdou také Yvetta Simonová, Pavlína Filipovská, Blanka Tůmová a spousta dalších. Začínáme v 18 hodin. Oslavit takové životní jubileum s přáteli a fanoušky, je přece to nejkrásnější, co si člověk může přát.“

Doma oslava nebude?

„Jen malá oslavička. Manželka, která je o rok mladší než já, má narozeniny pár dní přede mnou, tak to jako obvykle spojíme. Je ale nemocná, teď ji přivezou z nemocnice, takže opravdu nic velkého dělat nebudeme.“

Co vaše zdravíčko? Vypadáte pořád báječně…

„Šlo by to od hlavy po pás. Pak už je to horší. Mám problémy s pravou nohou, mám na patě ostruhy. A to je velice nepříjemné. Ale nestěžuju si, tohle přece k věku patří.“

Vystupujete stále? Nebo si už naplno užíváte důchodu?

„Abych řekl pravdu, teď jezdím daleko víc než snad za aktivního života. Mám koncerty, hraju v divadle. Během měsíce mám volno jen pár dní. A jsem za to rád. Moje práce je pro mě zároveň koníčkem.“

Jaké jste měl hudební vzory?

„Celý život jsem měl plno vzorů. Tak například Frank Sinatra, Bing Crosby, Louis Armstrong. Z našich třeba Vjačeslav Irmanov, Rudolf Cortés či Arnošt Kavka. Z herců Hugo Haas, Oldřich Nový. Tak bych mohl pokračovat dále…“

Co doma posloucháte za hudbu?

„Symfonickou, operní. Miluju swing, na kterém jsem začínal. To je to, co si rád pouštím. Jsem založením melodik, naopak těžké věci moc nemusím.“

Máte přehled, kolik jste za svou kariéru vydal desek?

„Nikdy jsem si to neevidoval. Ale určitě jich bude pár stovek. Pamatuji se, že první deska, co jsem nazpíval, byla ještě skleněná. Takové se tehdy vyráběly a na každé straně byla pouze jedna píseň.“

Dalo se s dechovkou slušně uživit?

„Těm honorářům, jaké se berou dnes, se to rovnat samozřejmě nemohlo. Myslím, že když jsem začínal, bral jsem za jedno vystoupení asi 150 Kčs. Za jeden filmovací den Princezny se zlatou hvězdou jsem měl také 150 korun.“ 

Právě role prince Radovana vás obrovsky proslavila. Díváte se na tuto pohádku pravidelně?

„Moje paní říká, že díky tomu budu princem nadosmrti… (smích) Párkrát jsem ji samozřejmě viděl, ale už se na to léta nekoukám. Je to také z toho důvodů, že se na sebe strašně nerad dívám. Slyšet se zpívat, to ještě snesu, ale dívat se na sebe – to ne. Dneska na sobě vidím spoustu chyb, které mi tehdy unikly. Kdybych uměl a věděl to, co dneska, udělám to líp. Každopádně trochu mi mrzí, že jsem v divadlech ztvárnil spoustu nádherných postav, o kterých se nemluví tak, jako právě o této roli.“

Přiznejte, letěly na vás fanynky?

„Když jsem začínal, nebylo nás zpěváků tolik jako dnes. Takže ta sláva byla. Fanynky pro podpis chodily až k nám domů, v půl třetí ráno telefonovala z baru opilá děvčata a chtěla se mnou hovořit o těžkém životě… Byl to nápor. Ale čeho si cením je, že jsem se z toho nezbláznil a ustál jsem to. Jsem po rodičích Jihočech a to jsou uvážliví lidé.“

Byl jste prý velký lamač ženských srdcí…

„Bylo to hezké a bylo toho dost.“ (smích)

Jak na to reagovala vaše manželka, žárlila?

„Protože Evička je herečka, tak věděla, jak to v tom, jak se dneska říká showbyznysu, chodí, tak to tolerovala. V tom byla výhoda.“

Co bylo na slávě nejkrásnější?

„To nejhezčí je, když se na vás lidé usmívají. No a občas, když strážníci přimhouří oko.“ (smích)

Pojďme k dnes již kultovnímu pořadu »Sejdeme se na Vlachovce«, který jste moderoval. Jak na něj vzpomínáte?

„Byl to kus mého života, jedno z nejkrásnějších období, které mám spojené s mládím. Čtyřiadvacet let! Na Vlachovce jsem byl častěji než doma. No, uteklo to jako voda.“ 

Kolik jste natočili za jeden den dílů?

„Už tehdy se snažila televize šetřit, takže jsme toho museli za krátkou dobu natočit co nejvíce. Za jeden den jsme obvykle dělali tři díly.“ 

Mrzí vás, že se na Vlachovce už nic nedělá?

„Slyšel jsem, že se tam vyměnili majitelé a teď to zeje prázdnotou. Snad se to brzy změní. Jinak by to byla strašná škoda.“

S manželkou máte dceru Zuzanu, jde ve vašich šlépějích?

„Dcera má vystudovanou konzervatoř, ale věnuje se úplně něčemu jinému. Důležité je, že to, co dělá, ji baví a naplňuje.“

V roce 1959 zavinil smrt člověka!

Když se Josef Zíma vracel z vojenského cvičení ze Strakonic do Prahy, usnul za volantem a narazil do stromu. Jeho kolegyně, zpěvačka Judita Čeřovská se těžce zranila a režisér Jiří Jungwirth později v nemocnici zemřel. Zíma vyfasoval tříletý podmíněný trest, zákaz řízení a povinnost uhradit škody a léčebné výdaje. Tři roky mu byly sráženy dvě třetiny z platu. Měl i na čas utrum v televizi, zabrzdilo to jeho kariéru…

Dodnes v sobě nese pocit viny. „Prožil jsem si svoje. Těžko se mi o tom hovoří,“ přiznal Zíma. Prokurátor, který celý případ řešil, mu po letech přiznal, že režisér Jungwirth nezemřel následkem dopravní nehody, ale chybou lékařů. „Řekl mi, že když ho operovali, v jeho těle zůstal kus látky, snad obvaz, což byla skutečná příčina úmrtí. Zjistila to pitva. Já prokurátorovi poděkoval, ale lépe mi nebylo. Byl jsem vinen a tu vinu s sebou nosím celý život,“ dodal král dechovek. 

Josef Zíma

Je vystudovaný herec.V roce 1958 se oženil s herečkou Evou Klepáčovou, která se proslavila rolí Káči v pohádce »Hrátky s čertem«.

S manželkou nadabovali hlavní postavy Mrazíka, Ivánka a Nastěnku.

V roce 1958 nazpíval desku Blues pro tebe, což byla deska, na které vyšla Jiřímu Suchému jako autorovi první písnička.

Za život natočil zhruba 200 skladeb a získal i tři zlaté a jednu platinovou desku.

Na filmovém plátně se poprvé objevil v roce 1957 a za svou hereckou kariéru vytvořil několik rolí, ale svou hereckou nesmrtelnost si zajistil rolí prince Radovana v pohádce Princezna se zlatou hvězdou.

Na televizní obrazovce se objevil v několika TV inscenacích a TV seriálech. V televizi úspěšně vystupoval také jako konferenciér.

Začínal jako zpěvák popmusic, byl také swingař a jeden z prvních zpěváků českého rokenrolu.

Vystupoval společně s Karlem Gottem, Waldemarem Matuškou, Evou Pilarovou a dalšími. S Pavlínou Filipovskou nazpíval známý duet Nej, nej, nej.



Autor:  David Laštovka

Přečtěte si
dwayne
7. 5. 2012 • 11:58

alenkaa
6. 5. 2012 • 16:39

tajemství, pardon

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.