Marek Eben zůstal sám: Manželka se od něj odstěhovala!

Populární moderátor Marek Eben (54) zůstal ve svém pražském bytě sám jako kůl v plotě! Jeho manželka, herečka Markéta Fišerová (54), která je od těžké nemoci v roce 1986 na invalidním vozíku, se od něj totiž natrvalo odstěhovala. Útočiště našla až v domě u Karlových Varů. Zmítá manželstvím páru, který téměř třicet let překonával nástrahy osudu, krize?
O Ebenově poustevničení si povídají lidé z jeho okolí již několik měsíců. „Markéta se od Marka odstěhovala, žije teď trvale v jejich domě v Kolové u Karlových Varů. Praha jí k životu dlouhodobě nevyhovovala, navíc byla často doma sama, protože Marek je zavalený prací,“ prozradil deníku Aha! zdroj.
Že se mu manželka vzdaluje, naznačil Eben už v jednom z nedávných rozhovorů. „Do Prahy se jí moc nechce, a tak je teď v našem domě u Karlových Varů. Vyjede si ven, přesedne na elektrický vozík a je se psem dvě hodiny na procházce,“ vysvětloval svou samotu. Že mu z Prahy uteče natrvalo, si však v tu dobu ještě nemyslel…
Je pravda, že Praha se k vozíčkářům chová macešsky. „Třeba na křižovatkách v centru udělali nájezdy z dlažby a Praha 1 začala tvrdit, že je bezbariérová. To je lež. Pro vozíčkáře to znamená, že se jim na dlažbě kousnou kolečka a po hlavě vypadnou na silnici,“ rozčiloval se Eben. Je to však dostatečný důvod, aby manželé začali žít odděleně? Že si jejich manželství prošlo krizí i v minulosti, sám moderátor bez okolků přiznává.
„Když máte církevní sňatek a jste praktikující katolík, není to legrace, opravdu ten svazek uzavíráte na celý život. Přicházejí těžké situace a nechci nějak kázat, ale pro mě je manželství opravdu svátost,“ říká s tím, že za Markétu bude vždy bojovat.
A podle všeho tak činí i tentokrát. „Snaží se jezdit každou volnou chvíli za ní do Varů. Ale cesta je to dlouhá a špatná, takže se to smrskává vždy na pár chvil z týdne. Přitom by to chtělo, aby spolu volného času trávili víc,“ dodává zdroj z jejich okolí.
Marek a Markéta: O jejich trpkém osudu
O tom, jak jsou rozdílní…
„Když jsme spolu začali chodit, byl jsem zamilovaný až po uši, ale měl jsem o našem soužití pochyby. Naše povahy jsou totiž absolutně protichůdné. Já jsem stojatá voda, ona má bouřlivou povahu. Já mluvím potichu, žena nahlas, já jsem pomalý a přemýšlivý, ona rychlá a intuitivní. Spolužáci na konzervatoři dávali našemu vztahu tak čtrnáct dnů.“
O osudném dni…
„Markétu jsem odvezl do nemocnice s tím, že něco špatného snědla. Druhý den ráno mi řekli, že je v bezvědomí a že to pravděpodobně nepřežije. Zastihlo nás to naprosto nepřipravené. Markéta v pátek dotočila pohádku a v sobotu se to stalo. Byla v plné síle, na vrcholu kariéry. Strašné…“
O léčbě na ARO…
„V paměti mi zůstal jeden večer. V obrovské místnosti na lůžkách oddělených plentami čtyři lidé v bezvědomí zápasí pod lékařským dohledem o život a jedna ze sestřiček slaví v koutě u televize narozeniny. Na stolcích, na nichž se vozí skalpely a injekce, jsou chlebíčky a kafe. Moje žena byla z pacientů jediná při vědomí, tak jsme rozprávěli a dívali se na televizi. Hezký večer, takový mejdan na rozhraní života a smrti. Nechci ale, aby vznikl dojem, že se v té nemocnici o pacienty řádně nestarali, naopak, péče byla dokonalá. Stalo se to v únoru, tři dny před jejími narozeninami, a domů ji pustili až na Vánoce.“
O strachu o život
„Zkraje to byla velká nejistota. Vůbec nebylo jasné, jestli Markéta přežije. V jedné věci jsme ale měli výhodu: sice jsme začínali od nuly, ale brzy se to lepšilo. Viděl jsem tam lidi, u kterých to taky postupovalo krůček po krůčku. Ale bohužel na opačnou stranu.“
O její povaze
„Za celá léta si ani jednou nepostěžovala, neměla špatnou náladu, nevzdávala se. Pokud někdo z nás dvou po všechny ty roky odvádí neuvěřitelný výkon, je to právě ona.“
O tom, jaká byla herečka…
„Geniální. A všechno jí šlo strašně lehce. Dostala scénář, vytrhala svoje stránky, a zbytek jí byl fuk. Divil jsem se, jak to může hrát, ale ona byla herečka od Boha. Toho jediného je mi líto, toho talentu. Ve své generaci neměla konkurenci.“