Martina Adamcová (44), četařka Babinčáková z Tankového praporu a moderátorka Her bez hranic: Drogy a automaty mi zničily život! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Martina Adamcová (44), četařka Babinčáková z Tankového praporu a moderátorka Her bez hranic: Drogy a automaty mi zničily život!

Tak vypadá Martina Adamcová dnes. Už 17 let žije v Kanadě. O návratu do Česka neuvažuje. Vrací se sem jen kvůli nemocné mamince.
Tak vypadá Martina Adamcová dnes. Už 17 let žije v Kanadě. O návratu do Česka neuvažuje. Vrací se sem jen kvůli nemocné mamince. (Aha! – Karel Kopáč, Martina Adamcová, ČTK, Reuters, Bontonfilm, ara)

Možná si ji pamatujete jako moderátorku kdysi populárních Her bez hranic, které nyní reprízuje Česká televize. A jestli ne, tak jako četařku Babinčákovou z Tankového praporu, kde svým sexy tělem otupovala bdělost soudruhů vojáků, určitě. Teď už ale po Martině Adamcové (44) není vidu ani slechu. Deník Aha! ji přesto vypátral. Už léta žije v Kanadě, dostala se do společnosti největších hollywoodských hvězd a také ji stihl krutý osud. Třeba musela prchnout před svým prvním manželem!

PŘEDNOST? PRSA

Paní Martino, Babinčáková byla hodně nestydlivá slečna. Co vy, nestyděla jste se tehdy v roce 1991 svléknout před kamerou?

„Vůbec! Když jsem začínala kariéru, tak mi na společnosti vadilo například i to, že žena byla okleštěna na úroveň správné budovatelky, která se ani nelíčí. Vnímala jsem to tak, že společnost ženy připravuje o právo na vlastní tělo. Takže Tankový prapor byl pro mě manifestem toho, že já jako žena si mohu konečně dělat, co chci.“

Jak jste se vůbec k té roli dostala?

„Náhodou. Jedna herečka roli odmítla, mně se to náhodou doneslo a vypravila jsem se za asistentem režie, že bych měla zájem. A protože už se točilo, štáb musel rychle jednat. Zrovna jsem byla v dabingovém studiu, když ke mně přišel režisér Olmer. Vzal mě na dvorek a řekl mi: »Víte, my hledáme ženskou, která má opravdu velká ňadra. Asi byste to mohla hrát, ale musím si sáhnout, abych měl jistotu.« Tak si je osahal, řekl, že je to v pořádku, odešel, a za deset minut už mi volali z produkce, že mám roli. Měla jsem opravdu velké herecké přednosti.“ (smích)

Mimochodem: podstoupila jste někdy plastiku?

„Ne, mám vlastní prsa. Nebyla jsem nikdy na žádné zkrášlující operaci. Je to velká odvaha, nemít plastiku. Chápu snahu hereček ukázat se v co nejlepším světle a případné nedostatky odstranit, ale když se dívám na některé své kolegyně a vidím, že nemají v obličeji mimiku, nemohou se usmát, je mi z toho smutno. Botox je jed. Nejhezčí je přirozenost, na tu sázím i já.“

Dostávala jste později v Česku už jen nabídky na svlékací role?

„Určitě znáte roli Áji v Playgirls. Tu jsem si ovšem zahrála velmi s chutí. Navíc jsem se tam, stejně jako v Tankovém praporu, setkala s Vlastíkem Zavřelem. A zase jsme spolu něco měli. (směje se) Pravda je, že se herec vždy podobnými výraznými rolemi zaškatulkuje. Tady v Česku mě považují za frivolnější (mravně pokleslou – pozn. red.), ve Spojených státech hraji zase stísněné rumunské posluhovačky…“

Prosím?

„No ano! Nebo dostanu roli ruské agentky. Už mi tam ale také nezavolají kvůli erotické roli, ale bohužel, a to mě velmi mrzí, ani kvůli komediální. Komiku přitom zbožňuji, to je moje parketa.“

PODIVNÍ FANOUŠCI

Svlékla byste se před kamerou i dnes?

„Nejspíš ano. Pokud to bude ve scénáři a pohne to filmem, nebude to samoúčelné, tak proč ne?“

Na počátku devadesátých let jste byla velmi slavná. Chodilo vám hodně nabídek k sňatku?

„Chodily mi negativní, milé i zvláštní dopisy. Měla jsem velmi podivné fanoušky. Tenkrát jsem na Evropě 2 četla Milostné vzkazy. A to teprve pak jsem měla neuvěřitelné ohlasy. Chodily mi milostné i hodně perverzní dopisy. Až jsem se někdy lekla. Stávalo se, že jsem se i bála.“ (smích)

Zažila jste někdy v životě i návrhy od zvrhlíků?

„Znáte to, jak se říká, že pedofilové tu za minulého režimu neexistovali, že? Já jsem odmalička velká filmová fanynka. A v kinech bývalo tolik úchyláků! Měla jsem vypracovanou zvláštní metodu jak uniknout, když si začali přisedávat směrem ke mně. Ale film jsem měla tak ráda, že ani tohle nebezpečí mě nikdy v dětství neodradilo od návštěvy biografu.“

Česká televize nyní začala opakovat soutěž Hry bez hranic. Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste ji moderovala?

„Bylo úžasné, jak jsme se Češi tehdy v roce 1991 krátce poté, co jsme byli demokratizováni, chtěli ukázat celému světu. Úspěch to mělo díky tomu, že jsme se mohli coby země z východní Evropy postavit na roveň Portugalcům, Italům, Francouzům a dalším. Dodalo nám to národní sebevědomí, protože do té doby jsme byli jako země východního bloku občany druhé kategorie.“

HÝKÁNÍ? DIVNÉ

Zažívala jste tehdy také kritiku?

„V České televizi vládl zvláštní způsob konferování. Pamatuji si, že vše bylo napsané dopředu, neexistovala improvizace, přísně se hlídaly přeřeky, moderátoři se nesměli usmívat. Úsměv na obrazovce byl považován za něco nepatřičného. Proto jsem se rozhodla konferovat trochu nezávazněji. Dovolili jsme si narušit obraz, na který byli diváci do té doby zvyklí. Nejdřív je to podráždilo. Psali, proč hýkám, proč výkony soutěžících komentuji, proč se směju a tak dále. Ale pak si zvykli.“

Pamatujete si na nějakou nezvyklou situaci z Her?

„Jednou jsme natáčeli v městských lázních v Třebíči. Natáčelo se v zimě ve vytápěném bazénu, jenže televizní technika brala také hodně elektřiny, a tak se vytápění muselo vypnout, aby nedošlo k problému. Těsně před natáčením topení ale někdo zase zapnul a malér byl na světě. Došlo k havárii, byli jsme potmě. Dva tisíce místních a účinkující pouze v plavkách se klepali zimou od devíti od večera do pěti do rána, než elektrikáři problém vyřešili!“

Jak vám vyhovovali moderátorští kolegové?

„Z každé země měli moderovat dva, ale já většinou byla sama. Neustále se ke mně snažili přidat partnera. Jeden nebo dva díly jsem odkonferovala s Martinem Dejdarem, vedení ale usoudilo, že jsme si nesedli, proto tam byl poté i Pavel Zedníček. Zkoušeli i další, avšak marně. Pak jsem naštěstí otěhotněla, skončila a v televizi si oddechli.“ (směje se)

Sedl vám Dejdar jako člověk?

„Myslím si, že ne. Byli jsme si asi opravdu antipatičtí. Pamatuji si, že jsme spolu na pražské Štvanici bruslili a pak nám technici vyčítali, že nikdy nejedeme spolu, že jsme jak dva elektrony, které se odpuzují. Snad to ale na výsledku nebylo poznat.“

ODCHOD ZA MOŘE

Váš první muž byl Kanaďan? Proto jste se přestěhovala za moře?

„Ano. Se Stephanem jsme se poznali v Praze. Vlastnil tu diskotéku, ale byl uznávaný také jako vynikající scénograf. Spolupracoval například s Jiřím Kornem, Karlem Gottem a Michaelem Kocábem. Prožila jsem s ním pět velmi krušných let. Nejprve psychicky onemocněl, léčil se s těžkou maniodepresivní chorobou. Nechtěla jsem to vzdát, snažila jsem se udržet jak naši produkční firmu, tak i jeho nad vodou. Jenže bohužel propadl hráčské vášni a drogám.“

Hrál karty, ruletu nebo automaty?

„Automaty. Postupně jsme kvůli tomu klesali na úplné dno. Nakonec jsem od něj musela utéct. Je zajímavé, že tou dírkou v automatu projdou auta, domy, ledničky… Tam se vejde takových věcí! Včetně manželek – i ty tam prolezou.“

Nyní jste vdaná podruhé. Jak jste se s manželem poznala?

„Můj druhý muž Steve vlastní firmu zabývající se ochranou osob a majetku. Objednala jsem si její služby proti bývalému muži, který věděl, že nenahlásím policii, že mi vykradl byt, i když už jsme byli dávno rozvedeni. Jednomu zaměstnanci té bezpečnostní agentury rodila žena, druhý dostal střevní chřipku, takže můj budoucí manžel musel přijít sám. Známe se od roku 2005 a dva roky jsme spolu. Přivedl do manželství nyní šestiletou holčičku Vivian a třináctiletého chlapce Brightona, sama mám sedmnáctiletého syna Frederika. Vycházíme spolu velice dobře.“

Se svými dětmi. Nejstarším Frederikem (17) a nevlastními Vivian (6) a Brightonem (13). Vpravo druhý manžel Steve.

A jak vás tehdy vlastně Steve ochránil proti bývalému?

„Jednoduše. Odstěhoval si mě k sobě domů.“ (smích)

JOLIE, STONE,...

Paní Martino, natáčela jste někdy také s některými známými hollywoodskými hvězdami?

„Zrovna před čtrnácti dny jsem dotočila scifi film The Source Code (Zdrojový kód – pozn. red.), ve kterém hraje hlavní roli mužská hvězda Jake Gyllenhaal, známý kovboj ze Zkrocené hory. Byli jsme zavřeni v ateliéru osmatřicet dní! Jde o film, ve kterém dojde hned krátce po začátku k výbuchu vlaku. On se pak postupně vrací v čase a snaží se nás osmatřicet cestujících zachránit. Pořád dokola, protože se mu to nedaří. Měla jsem osmatřicet naprosto stejných kostýmů, přišla jsem postupně snad o metr vlasů a neustále jsem musela předvádět stejnou akci. Nebylo to úplně lehké, ale užila jsem si to. Jen si říkám, že ten film buď bude totální průšvih, nebo naopak geniální dílo. Nic mezi tím. Těším se na to, jak to dopadne.“

Jaký je Gyllenhaal jako člověk?

„To se při natáčení moc nepozná. Na začátku jsme byli nervózní, tak nás doslova vykouřil a uvolnil indiánskými vonnými trávami. Jinak se ale coby hlavní hrdina musel maximálně soustředit na roli. To my ostatní jsme si užívali zábavy, on moc ne.“

A další známé tváře?

„Nechci, aby to znělo jako vychloubání, pro mou kariéru to nic neznamenalo, ale ve filmu Hranice zlomu jsem poznala Angelinu Jolie. Šlo o jednu z prvních scén. Byla to malá němá role britské policistky, které uteče deportovaný nelegální uprchlík, jenž nakonec umrzne v polích. Točilo se v noci ve dvaceti pod nulou a my s Angelinou jsme málem umrzly také, ale na rozdíl od toho uprchlíka ve skutečnosti. Tyhle malé role ale ani neuvádím ve svém profilu.“

V čem jste tedy podle sebe byla nejúspěšnější?

„Průlom v mé kariéře v zámoří znamenaly až filmy Perfektní asistentka a policejní seriál Sirény. Hlavně film Perfektní asistentka běží pořád dokola a je velmi oblíbený. Role v něm mě doslova pronásleduje.“ (usmívá se)

Točila jste prý i se Sharon Stone…

„Byl to film z prostředí ruské psychiatrické léčebny. Měla jsem v něm vyloženě štěk. Sharon jsem pouštěla do jinak nedostupného pokoje jejího otce agenta, kterého tam drželi. Asistent produkce mě před natáčením vedl dlouhou chodbou k Sharon, aby mě představil. Ještě mě uklidňoval: »Nebojte se, ona je strašně milý člověk.« Když ji ale uviděl na konci té chodby, začal se najednou strašně klepat, takže jsem ho k ní v podstatě musela odvést já. Sharon báječně mluví francouzsky, bavily jsme se hlavně o restauracích. Hvězdy takového formátu jsou obaleny přehnanou úctou, až bohomilstvím, přitom jsou to normální lidé.“

Musím vám složit poklonu. Takových let žijete mimo domov, a přesto máte vynikající slovní zásobu…

„To byste se divil! Kvůli nemocné mamince jsem před pár dny musela zastavit na místě pro invalidy, které bylo ale vyhrazeno nějaké konkrétní poznávací značce. Neměla jsem však na výběr. Najednou ke mně přišel asi pětatřicetiletý muž a ptal se mě, jestli mi to místo patří, že s majitelem musí něco probrat. Tak jsem mu řekla popravdě že ne, ale že mu určitě poradí na místním národním výboru (za bývalého režimu obdoba současného obecního úřadu – pozn. red.)

Jak probíhal rozhovor:

Do jednoho pražského obchodního domu, kde jsme měli schůzku, přišla usměvavá zralá žena, ve které i přes dvacet let od natáčení každý hned pozná četařku Babinčákovou z Tankového praporu. Je milá, vstřícná (»Je to pro mě hřejivé, že je o mě v Česku stále ještě zájem.«) a odpoví na každou otázku. Je poznat, že v malém českém rybníčku dávno neplave a že má velký rozhled. Plynně hovoří šesti světovými jazyky a není jen herečkou, ale vlastní také úspěšnou produkční firmu Cova.

Při žádosti o poskytnutí rodinných fotografií nás rozesměje, když nabídne, že nám je »přetáhne« z notebooku na »přícucku« čili přenosný, takzvaný USB disk…

Žije v Montrealu, je podruhé vdaná (stále se jmenuje Adamcová, protože zákony v provincii Quebec zakazují kvůli rovnosti pohlaví ženám převzít po svatbě příjmení manžela), má jednoho vlastního syna a dvě nevlastní děti.

Nejznámější role:

Tankový prapor, četařka Babinčáková

Její první filmová role, kterou v roce 1991 vstoupila do podvědomí českého národa. Zvlášť díky nahé scéně ve vojenských kasárnách, kde si užívala sexu s velitelem stráže Malinou (Vlastimil Zavřel). „Nejdřív mi osahali prsa, pak mi tu roli dali,“ vzpomněla na konkurs.

Playgirls, Ája Machová

Roli drzé prostitutky v nevěstinci zvládla obstojně, a to v obou dílech točených v letech 1994 a 1995. S podobnou rolí už měla zkušenosti z jiného snímku Víta Olmera Nahota na prodej.

Hry bez hranic, moderátorka

Na začátku 90. let to byla v Československu oblíbená televizní soutěž národů. Adamcová se pro roli moderátorky hodila, plynně hovoří anglicky, německy, italsky, španělsky, francouzsky a rusky. „S Martinem Dejdarem jsme si ale nesedli,“ říká Adamcová.

Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.