Adam Novák alias Petr Bajza z nesmrtelného seriálu Bylo nás pět: Bál se o vlastní život!

Seriál mu přinesl obrovskou popularitu, herectví ale pověsil na hřebík a živí se malováním a sochařinou. Deníku Aha! poskytl rozhovor, ve kterém vzpomíná na natáčení seriálu Karla Smyczka. „Jednou jsem se obrovsky bál,“ přiznává Novák.

Adame, od natáčení Bylo nás pět v roce 1993 uplynulo sedmnáct let. Poznávají vás ještě lidé na ulici?

„Překvapivě stále ano. Je to v takových vlnách, hlavně když zrovna běží seriál v televizi, tak je o mě větší zájem. Největší zájem o mě byl ale hned po uvedení Bylo nás pět. A dost mě to štvalo. Nebyl jsem na takovou pozornost připravený. Jeden den jsem byl normální kluk, hned druhý den jsem šel do Technického muzea a polovina návštěvníků si mě prohlížela."

Seriál Bylo nás pět dodnes patří mezi nejoblíbenější snímky.

Nedivte se, byl jste opravdu sympatické dítě. Hlavně slečny z vás musely šílet. Nezneužíval jste toho?

„Možná by se to i stalo, ale po mně šly bohužel spíš o pět let mladší holky, než které zajímaly mě.“

Chodily vám milostné dopisy?

„Možná je mám ještě někde schované. Bohužel ale byly od těch desetiletých slečen.“ (usmívá se)

Pomohl vám váš známý obličej i jinak, třeba u revizorů?

„Revizor mě nikdy nepustil, protože jsem jim vždy utekl. Během studentského bouřlivého období se párkrát stalo, že nás kvůli hluku chtěli policajti pokutovat, a pak si to rozmysleli. I na úřadech, kde bývají různé obstrukce, se ke mně úřednice chovaly mileji. Ale to je asi tak všechno.“

Jste už dva roky ženatý. Věděla vaše manželka Petra, že jste slavný?

„Vůbec. Poznali jsme se ale po představení v divadle. Přijela z Moravy a koupila si náhodně nejlevnější lístek do Rokoka. Čtyři roky jsme spolu chodili, dva roky jsme spolu a mám chlapečka Maxmiliána, kterému je rok a půl.“

Věnujete se ještě hraní?

„Momentálně ne. Hrál jsem odmalička, minulý rok jsem s divadlem ukončil spolupráci a věnuji svou energii výtvarnému umění. Hraní bylo jenom moje hoby. Když ale přijde zajímavá nabídka, klidně ji vezmu.“

Adam vystavuje obrazy po celé republice, je členem umělecké skupiny Hura collective (www.hura.cz).

Pomáhá vám známý obličej v prodeji obrazů?

„To bohužel ne, nejsem Karel Gott. Většinou si mě lidé vyhledají sami, ale spíš kvůli práci než kvůli seriálu.“

Jak se vám vůbec daří? Uživíte se?

„Je to různé. Poslední rok se mi nakumulovalo obrovské množství práce, ale bývají i hlušší období. Ale nestěžuju si.“

Vystudoval jste scénografii. Věnujete se jí ještě?

„Připravil jsem scénu pro jedno představení v příbramském divadle, na další zakázce v jiném divadle se domlouváme.“

Jaký nejhorší zážitek z natáčení si vybavujete?

„Žádné extrémy tam nebyly. Šlo o takové rodinné natáčení. Běhali jsme po loukách, nebyl tam žádný adrenalin. Vlastně si ale vzpomínám na scénu, kdy mě vytahovali do výšky jeřábem. Bajza měl podle scénáře sen, že je andělíček, a tak jsem musel do výšky, z kterých jsem měl panickou hrůzu. Byl jsem opravdu vyděšený, bál jsem se o život.“

Při natáčení této scény měl Adam skutečně strach.

Platí ještě ona slavná hláška z filmu »my hoši, co spolu chodíme«? Stýkáte se s hereckými kolegy?

„Moc ne, protože většina z nich byla o pár let mladší. Vídám se ale s Janem Millerem, který hrál Zilvara. Nedávno se mu narodila holčička.“

Včera Česká televize odvysílala první díl. Budete také seriál sledovat?

„Chystám se na to. Viděl jsem ho totiž zatím jenom jednou krátce po natočení. Teď s odstupem času to budu pozorovat i s nostalgií.“