Veronika Žilková: Už na mě zaklepalo stáří! A navíc: Jak sbalila manžela Martina Stropnického! A jak radí dceři Agátě v sexu!

V divadle zkoušíte Ženitbu, o čem ta hra podle vás je?

„Tahle Ženitba je klasická Gogolova hra o staré panně, která cítí povinnost se vdát a porodit. Ať jsme homo nebo hetero, tak všichni máme v sobě »trapný přírodní pud«, že bychom měli po sobě zanechat potomka. Tak se zamilovaní vdáváme a ženíme a za dva roky se dostaví první vystřízlivění.“

S Viktorem Preissem během kostýmové zkoušky Ženitby.

Proč tak tvrdě?

„Ona je podle mě příroda taková, že nás zblbne a vyplaví do těla nějaký hormony a my se bláznivě zamilujeme a rozmnožujeme. A po dvou letech koukáme jak blázni, s kým to vlastně žijeme a jak je možné, že tu nebo onu chybu jsme jeden na druhém neviděli. To vše je proto, aby si příroda zařídila další vrh mláďat. Sice vystřízlivíme, ale dál si pořizujeme byty a zavazujeme se, zatímco v přírodě bychom od sebe už dávno odběhli a počkali na další jaro. A takhle se staráme o mládě do osmnácti let, a přitom mnohdy vzniká neštěstí ze špatných manželských vztahů, rozvody, milenci ….“

Vy máte od svatby už dva roky, takže jste vystřízlivěla?

„Ano, už jsem vystřízlivěla.“ (smích)

Martina Stropnického si za manžela vzala v dubnu 2008.

V Ženitbě máte čtyři nápadníky. Stalo se vám v reálném životě, že by se o vás ucházeli čtyři muži?

„Ano, stalo, a já chtěla pátého. Ale bohužel jsem si nikdy nevzala toho, co se o mě ucházel. Vzala jsem si toho, co mě chtěl. Ale čas hledání skončil. I proto, že jsem ve věku, kdy, jak se říká, žena nemá hrát na schovávanou, protože by ji už nikdo nehledal.“

Čím vás muž musí zaujmout?

„Na mě právě vždycky sedla ta droga, pak jsem porodila dítě, a pak už bylo blbý toho tatínka vyhodit. (smích) Mně mozek nikdy moc nefungoval, proto jsem ráda, že mě napadlo to vysvětlení s přírodou.“

Co pro vás bývá ten impuls, ta droga?

„Mně prostě hrábne: svíčky na stole, modrá košile, velký nos, dá gól… Je to všechno podvědomě, to ta příroda všechno za mě udělá.“

Tak to zkusíme konkrétně. Co Martin Stropnický?

„On měl tu bleděmodrou košili (smích). Já jsem vešla do ředitelny a on měl bleděmodrou košili, a ty se mi vždycky hrozně líbily. Pak se tak ke mně naklonil, zavoněl mi, no a pak už jsem nad tím nijak nepřemýšlela. Pak jsem samozřejmě vystřízlivěla a říkám si, co jsem si to vzala za »oficíra«. Ženitbu režíroval skvělý Vladimír Morávek (šéf brněnského Divadla Na Provázku – pozn. red.), který je úžasný a velmi přesný a vlastně i přísný. Různí kolegové se hroutí a já – mně je dobře, jsem k nerozhození. Už mě přísně přesně a náročně vychovával Václav Žilka oficír a teď žiji s Martinem Stropnickým, a to je asi ještě vyšší šarže. Takže mi asi lehké mučení od chlapů nevadí. Asi mi to imponuje.“

Imponuje vám, že vás drží emocionálně zkrátka?

„No, emocionálně mě může asi těžko někdo držet zkrátka, ale spíš když jsou takoví, že mě hned neposlechnou, že mi vzdorujou, že se mi stavěj, že mě trošku šikanujou. Kdybychom hledali sexuální úchylku, tak budu asi sadomaso.“ (smích)

Jakou máte domácnost? Klidnou, nebo bouřivou?

„My nemáme žádnou, my jsme vlastně pořád v divadle. Takže se moc doma nepotkáváme. Když si řeknete, že dva herci mají domácnost, tak to je jako by měli domácnost dva cirkusáci dva provazochodci. To jsou prostě dva lidé, kteří se živí napětím a emocemi, takže normální věta v normální intonaci neexistuje.“

Přinášíte si domů problémy z práce, nebo naopak?

„Vůbec. Tuhle Vašek Vydra mě na pozdrav ráno v divadle objal a odskočil s tím, že co když přijde manžel, a mě napadlo, co by dělal v divadle můj manžel? Který? Na chvilku jsem zapomněla, že jsem Stropnická, protože jsem sedmnáct let měla stavaře, a co ten by dělal v divadle! Zrovna Václav Vydra mi hrál manžela už dvakrát, třináct dílů v seriálu Šípková Růženka a ve filmu Skús ma objať. Kdybych sečetla hodiny, které jsem prožila v manželstvích s kolegy před kamerou, tak je to mnohem víc času než s kterýmkoliv životním partnerem.“

Když vás Stropnický režíruje, přistupuje k vám stejně jako k ostatním?

„Ne, hůř. K nim se chová slušně, protože by mu mohli dát výpověď, kdežto u mě počítá s tím, že jsem odolnější, protože ho mám ráda. Myslím, že občas v tom divadle koukají, jak se se mnou vůbec nemazlí, jak mě okřikuje. Tohle jsem měla i s tatínkem. On mě učil na flétnu, ve škole mi dal čtyřku a pak mě za ni doma seřezal.“

Máte pocit, že vás ostatní herci berou jinak, když jste manželka ředitele a režiséra?

„To je právě to, jak jsem říkala s tím Vydrou, jak odskočil. Jsem na těch Vinohradech chvilku, ale myslím, že všichni pochopili, že nejsme v divadle manželský pár, jsem prostě zaměstnanec.“

Takže neříkají – pozor, jde Žilková, mluvte o něčem jiném?

„Asi jo, to je normální.“

Nevadí vám někdy skandály vaší dcery Agáty? Třeba povyk, jaký vyvolala, když oznámila, že má rakovinu?

„Agáta nikdy neřekla, že měla rakovinu, bylo to jinak. Měla podezření, tedy nález, který byl prekarcinogenní. Má to odoperované a zaplať pánbůh je všechno v pořádku.“

S dcerou Agátou. Obě umějí užívat života na sto procent.

Bude u vás bydlet?

„Myslím, že bude mít několik bydlišť, protože její přítel Honza je závodník. On jako závodník, ona jako modelka, a já jako herečka jsem pořád v divadle, my prostě nejsme lidé, co jsou hodně doma. Domov může být na třech čtyřech místech. Žijeme stále v nějakých taškách a provizoriích, ale nám to vyhovuje, jinak bysme nedělali tohle zaměstnání. Takže si myslím, že Agáta bude mít nějaké bydlení s ním, on bude mít nějaké bydlení na Moravě, a když bude na závodech, Agáta bude u nás.“

Je její současný vztah opravdu tak vážný, že pomýšlí na dítě a svatbu?

„Doufám! Řekla jsem jí, ať se v dubnu vdá, já si myslím, že by měli co nejdřív.“

Není už těhotná?

„Tvrdí, že není. Nakoupila jsem jí všechny gravitesty, já jsem taková babka kořenářka. Když nemohla Vlaďka Něrgešová otěhotnět, tak jsem jí řekla, ať si jde koupit ovulační test, aby to nedělali ve dnech, kdy to nejde. No, a ona si ho šla koupit, a na první pokus otěhotněla. Tak jsem ty testy koupila Agátě a poradila jí ať »nic nedělají« okolo.“

Jste na ni hrdá?

„Jsem hrdá na všechny svoje děti.“

Ty se vám pomalu rozutekly...

„Rozutekly, ale teď se nám tam postupně nastěhovaly babičky. Vlastně už na trvalo u nás žije maminka Martina Stropnického a moje máma. Takže jsme dětské pokojíčky vyměnili za seniorské pokojíčky. Je to trošku podobný jako s dětmi, ale tyhle děti teda neposlouchají a chtějí, abysme je poslouchali my. Je to docela náročné, takže jsem radši v práci.“ (smích)

Je to pro vás velká změna?

„Teď na mě poprvé zaklepalo stáří, protože jsem přežila svoji první podlahu, kterou jsem dělala, když jsem se vdala podruhé a narodil se Cyril. Že mi vyrostly děti, je přirozený, ale že přežívám podlahy, to už asi znamená, že jsem stará. Prostě jsem vydržela déle než korková podlaha.“

Jak vznikal tento rozhovor:

Rozhovory s Veronikou Žilkovou bývají osvěžující. Jsou totiž upřímné, bez vyhýbavých formulací a kliček. Když s vámi komunikuje, vždy na přímou otázku odpoví přímo. Nebo s vámi nemluví vůbec. Nebojí se silnějšího výrazu, i když ho občas v autorizaci zjemní. Paní Veronika je prostě žena, která se nikomu nepodbízí a která vám dokáže stejně upřímně poděkovat za pěkný článek jako vás seřvat na dvě doby za cokoliv jiného. Žádné hry, žádné falešné úsměvy, žádné pomlouvání za zády. Vždy všechno pěkně na rovinu. Takových lidí v showbyznysu moc není. Tenhle rozhovor jsme měli dělat v Divadle Na Vinohradech, ale protože se udělalo po dlouhé době hezky, šli jsme na sobotní procházku do parku. Ne jako kamarádi, ale jako lidé, kteří vědí, co od sebe mohou čekat. A to je vlastně v každém vztahu to nejzásadnější...

A ještě k té absenci nudy u ní v rodině – jen pár dní po tomto rozhovoru v pronajatém domě Veroničiny dcery Agáty násilník pobodal dceru významného slovenského politika...