Libor Bouček: Jak jsem se (podruhé) oženil!
Stárnu a doufám, že se pomalu naplňuje fráze mojí babičky i rodičů: „Jen abys konečně dostal rozum.“ Když si člověk čte lesklé časopisy a nebo i stránky Aha!, nestačí žasnout nad fotografiemi buď z velkolepých, skromných nebo dokonce tajných svateb. Jenže jakmile objevím titulek tajná svatba u fotografie, ptám se sám sebe, jak to může být tajné, když je fotka tady.
O to smutnější je pak vydání stejné fotografie ve chvíli, kdy se stejnou pompou, jako se tajná svatba objevila, ohlašují média rozpad, rozvrat a rozvod. Je to smůla manželů, nešťastná shoda náhod, ale každopádně trochu i ostuda. S mojí ženou žijeme skoro tři roky ve společné domácnosti, vychováváme jednu králici a nově ještěra, moje manželka brilantně vtipkuje s mými rodiči a já chovám velkou úctu k její úžasné rodině.
A do toho si uvědomujeme, že čas letí kupředu a nemá smysl na něco čekat. A tak jsme se vzali (svatba proběhla 24. prosince na Cookových ostrovech – pozn. red.). Nic jsme netajili, jen jsme se ten svatební den snažili udržet jako neveřejnou oslavu toho, že jsme se našli. Jako výsostný moment našeho partnerství. Jako potvrzení toho, co je mezi námi.
Možná byste ode mě čekali hrdinská prohlášení o nehynoucí lásce, o výhledech do budoucna a desítky lesklých fotek. Ale nechám si to pro nás. Především vás tím nechci otravovat a nejsem si jist, jestli by vás to skutečně zajímalo. Ale také jsem po letech dospěl k názoru, že mnohokrát jsou věci neveřejné trvanlivější a cennější. A jen abych utnul pár spekulací, ještě jednou potvrzuji – ano, z lásky se vzali. A budou šťastni, dokud si to dovolí!
Libor BOUČEK
Foto Aha! – David Kundrát
