Jiří Chlebeček, muž, který odkopl Terezu Pergnerovou - Výhrůžky a vztek v přímém přenosu!

Partner moderátorky Terezy Pergnerové (35) Jiří Chlebeček (39), od kterého se bývalá teenagerovská ikona odstěhovala kvůli jeho údajné agresivitě, ukázal ostré zuby i reportérovi deníku Aha! Náš list totiž o kauze informoval jako první, a tak mu Chlebeček vyhrožoval. Prý si může reportéra kdykoli a kdekoli »odchytit« a přiznal se k trestnému činu – odposlouchávání telefonu a napíchnutí se pomocí GPS vyhledavače na jeho mobil! Takhle o tom alespoň mluvil s redaktorem Aha! v rozhovoru, který celý přetiskujeme:

Chlebeček: Haló, zapnul jste si nahrávání?“
Aha! „Ano zapnul.“

Chlebeček: „To je dobře. Já bych se s vámi potřeboval sejít.“
Aha! „To jste vy, pane Chlebečku?“

Chlebeček: „Ano jsem.“
Aha! „A důvod?“

Chlebeček: „Protože ty přímé řeči, které jste tam měl (v článku o rozchodu – pozn. red.), ona přece neřekla, že?“
Aha! „Mám všechno nahrané. Řekla to a můžu to dokázat. I to, že jste se hádali, jsem si nahrál.“

Chlebeček: „Je to ale pořád naše soukromí. Já vás chci jen upozornit, abyste nepsali nic, co by jí ublížilo.“
Aha! „Tereza to ale na sebe řekla sama.“

Chlebeček: „Rád bych, kdybyste nám dali klid. Nepsali o nás.“
Aha! „Tak proč jste mi napsal a pak se vydával za souseda, který mi může něco napráskat na Terezu?“

Chlebeček: „Protože jsem se s vámi chtěl sejít osobně. Mám radši osobní jednání než po telefonu. Osobní jednání je lepší.“
Aha! „Bohužel nejsem v Praze. A jak to vidíte vy? Dáte se zase dohromady?“

Chlebeček: „Prosím vás, jen procházíme krizí. Je to normální krize po třech letech. Každý psycholog vám řekne, že třetí a sedmý rok je pro vztah nejkritičtější.“
Aha! „A čím to bylo zapříčiněné?“

Chlebeček: „K tomu se vám vyjadřovat nebudu. Jen chci říct, že procházíme krizí jako devadesát procent vztahů na světě. Kromě asijských vztahů. Ty to takhle nemají. Ale Evropani ano. Je to klasická krize. Je vyloučené, že bychom šli od sebe. Máme spolu děti, takže... Není to nic tak vážného, aby ten vztah měl skončit. Musíme si od sebe akorát odpočinout.“
Aha! „Účty máte stále společné? Aby Tereza neplatila ten vysoký nájem sama, když se musela odstěhovat.“

Chlebeček: „Co vám je do toho? Kdo co platí? My nemáme nouzi o finance. Ani jeden. Budeme spolu ve spojení?“
Aha! „Ano rozhodně. Zavolejte, kdy chcete. Ale už se nevydávejte za souseda. Došlo mi hned, že jste to vy.“

Chlebeček: „Tak moje finta z BISky se nepovedla. Ale kdyby mi o to šlo, nebojte se, že bych si vás někam nevytáhl.“
Aha! „To si pište, že nevytáhl. Jsem na to moc opatrný.“

Chlebeček: „Nebuďte tak sebevědomý.“
Aha! „Máma mi vždycky říkala, že nemám chodit s cizími lidmi ven.“

Chlebeček: „Přece nechodíte kanálama, ne? Přece se pohybujete normálně, ne? Pro mě by nebyl problém si vás někde chytit. Vždyť to víte. Na jakékoli akci, focení... Prostě na vaší cestě domů a tak.“
Aha! „Vy víte, kde bydlím?“

Chlebeček: „To víte, že vím. Vím o vás daleko víc věcí než vy o mně a Tereze.“
Aha! „To vám chválím.“

Chlebeček: „Dneska to není problém si to zjistit. A hlavně není problém, když máte mobilní telefon si zjistit, kde se zrovna hýbete.“
Aha! „A víte, kde jsem teď?“

Chlebeček: „Ne, nevím. Já to nebudu takhle... Jen vám říkám, že kdyby mi to za to stálo, zjistím si to. Vždyť žijeme v době počítačů, GPS.“
Aha! „Teď mě zrovna sledují. Jedu totiž ve služebním autě a mám tu GPS.“

Chlebeček: „No vidíte. Myslíte si, že je pro mě problém se na ni napojit?“
Aha! „Nevíte, jaké mám služební auto. Není psané na mě.“

Chlebeček: „To přece nevadí. Za deset tisíc nebo dvacet tisíc bych se to dozvěděl.“
Aha! „Ale nikdo neví, kde bydlím.“

Chlebeček: „Ale hypotéku platíte, že?“
Aha! „To byste chtěl vědět? Nezjistíte, kde bydlím, pokud mě nebudete sledovat.“

Chlebeček: „Od stolu asi ne. Podívejte, teď máme u Terezy nějaké fotografy. Jsou od vás?“
Aha! „Od nás určitě ne. Ti jsou jinde.“

Chlebeček: „Tak jim vyřiďte, že furt chodím s tím psem. Je agresivní. Dost vyspěl.“
Aha! „Tereza nám říkala, že je ochranitelský.“

Chlebeček: „Je dost agresivní. Já už ho skoro neudržím. Má takovou sílu, že se mi kolikrát vyškubne.“
Aha! „Náhodou?“

Chlebeček: „Ano, náhodou. Ať jsou zabetonovaní v těch autech.“
Aha! „A náhubek taky určitě nemá.“

Chlebeček: „Náhubek nemá. Nedávám mu ho. Nesnáší ho.“
Aha! „Tak to je pochopitelné. K čemu náhubek, že?“

Chlebeček: „Poslouchejte. Jsme dohodnutí. Jsme na telefonu. Zavoláme si... Buďte zdráv.“
Aha! „Nashledanou...“