Adrian Jastraban, hvězda seriálů Ulice a Hop nebo trop: Umím se dost vytočit!

...a rozhodně to není hrané

Jste Slovák, Čech, nebo Maďar?
„Já tvrdím, že Čechoslovák, protože to území, kde jsem se v roce 1969 narodil, bylo Československo. Později jsem studoval na vysoké v Brně, kam jsem přestoupil z Bratislavy, což jsem stihl ještě před rozdělením republiky. Rázem jsem se stal cizincem, ale časem jsem získal český pas, takže teď vlastním dva a mohu si vybírat. S Maďarskem nemám nic společného, kromě toho, že dědeček s babičkou uměli perfektně maďarsky, což se kdysi na Slovensku umět muselo. Já se učil těžce, ten jazyk mi blízký není a od svých předků jsem to moc nepochytil. Takže jsem Slovák narozený v Bánské Bystrici. Dlouho jsem žil v Olomouci, kde jsem hrál deset let v činohře a rád o sobě tvrdím, že jsem domestikovaný Moravák. Teď jsem již čtvrtým rokem v Praze.“

S češtinou, jak je slyšet, problémy nemáte...
„Jako kluk jsem hodně četl české knížky, hlavně scifi. Kolikrát jsem ani nevěděl, jestli jsem to četl česky nebo slovensky, což byla velká výhoda. Slovní zásobu jsem měl, ale občas mám i dnes s některými texty problémy. Zvláště, když jde o náročnou roli.“

Když spolu hrají Češi a Slováci hokej, komu fandíte?
„No, to je velký problém. Když byli Slováci mistři světa, byl to pro mě nezapomenutelný zážitek. Ne proto, že jsem se tam narodil, ale proto, že to potřebovali. Kdyby si na nějakém velkém turnaji poradili i s Českou republikou, také by mě to potěšilo.“

V nekonečném televizním seriálu Ulice hrajete veskrze kladného hrdinu Bedřicha Lišku. Jaký jste ve skutečnosti? Kliďas, nebo spíš cholerik?
„Umím se dost vytočit, v některých případech až moc. Na některé věci jsem alergický a neumím to zvládat. Ta alergie mi činí větší problémy, než například situace, kterou zažívám poprvé.“

Co vás třeba dokáže vytočit?
„Jsou to většinou maličkosti a drobnosti. Světové katastrofy mě nemohou vytočit, to by člověk umíral s každým zemětřesením. Ale moje vlastní hloupost, hloupost lidí kolem mě, moje netrpělivost, to jsou ty případy. Od zkažených potravin, které koupím v samoobsluze, až po hodinové zpoždění vlaku a další zdánlivé banality.“

Není to tak dlouho, co jste zazářil v roli homosexuála ve filmu Účastníci zájezdu. Neváhal jste, když vám režisér Vejdělek tuto postavu nabídl?
„Neměl jsem na to moc času. Když jsem na ten casting šel, nikdo mi, zřejmě takticky, neřekl, o jakou roli se jedná. Dostal jsem dva obrazy, kde byly asi čtyři role. Říkal jsem si – děti, tak to asi já nebudu, Pamela, to také ne. Zbýval rocker a homosexuál. Toho jsem také vyloučil a přiklonil jsem se k rockerovi, kterým jsem kdysi, a to dost těžkým, býval. Jaké bylo moje překvapení, když jsem byl požádán o roli homosexuála Oskara. Výhoda byla, že mým partnerem byl kamarád Míra Nosek, s kterým jsem kdysi hrál v Olomouci a dobře se známe.“

Nepoznamenalo to nějak váš další osud?
„Je pravda, že svoji orientaci jsem nepřehodnocoval a už to asi nějak doklepu jako předtím.“

Myslím, jestli se vám neozval nějaký ctitel?
„Ne, to ne. Ale ženy mi často říkaly, jak jsem to hezky zahrál. Čekal jsem i nějaké nabídky na podobné role, ale ani ty nebyly.“

Ptám se proto, že lidé si často herce zaškatulkují podle role a berou to jako realitu.
„Asi horší je hrát sadistického vraha a hrát ho moc dobře. To vám potom neprodají ani rohlíky.“

Jste svobodný, nebo máte nějakou vážnou známost?
„Jsem rozvedený a mám přítelkyni.“

A potomky z manželství?
„Ne, to jsem nestihl.“

Jaké máte koníčky?
„V posledních letech se mi stala koníčkem práce, a to není fráze. Dále jsou to zimní sporty, hlavně snowboard, ale tam mi bohužel zase většinou nepřeje počasí.“

Co alkohol, dáte si občas?
„Jistě, po večerech. Byl jsem pivař a pozvolna jsem přešel na dobré víno. Občas to přeženu... Zkrátka jako normální člověk.“

V jakém dalším filmu vás uvidíme?
„Po šesti letech se povedlo, což považuji za filmařský zázrak, dotočit film Jánošík. Je to česko – slovenský projekt, který je brán z trochu jiného pohledu než dříve. Příští rok na podzim by se měl objevit v kinech. Zahrál jsem si tam jednoho z nejbližších členů Jánošíkovy družiny.“

Co vás v poslední době potěšilo?
„Když napadl sníh. Mám totiž moc rád zasněženou Prahu, i když jako řidiči to nesnášíme. Miluji moment, když se vzbudím a vidím bílé čisté ulice. Je to bohužel většinou jen takové jepičí štěstí.“