Konečná pro muže! Kerestešová z Vyprávěj přiznala bytostný odpor
13 fotografií
Rozhodně nepatří mezi tváře, které by skákaly mezi televizemi a draly se o role. Andrea Růžičková (41), která se ještě s dívčím příjmením Kerestešová divákům zapsala do podvědomí rolí Evy v seriálu Vyprávěj, má totiž v životě jiné priority. A než nastoupila do současného hitu Primy Polabí, prošla si i krizí, kdy zvažovala, že s herectvím skončí úplně...
Nebyl pro diváky trošku šok, když měli vaši tvář spojenou s jedním příjmením, a pak se jim to najednou změnilo?
„Na to jsou různé názory, které se ke mně celou tu dobu dostávaly: v žádném případě nemůžeš vzít manželovo příjmení, nikdo nebude vědět, kdo jsi, a tvoje kariéra upadne v zapomnění. Ale život už mě naučil, že ne vždycky je dobré poslouchat, co vám říkají ostatní. Šla jsem tedy cestou srdce a tradice, chtěla jsem si vzít manželovo příjmení, protože k němu patřím. Rodina je pro mě absolutní číslo jedna, chtěla jsem, abychom se všichni jmenovali stejně.“
Bylo potom zapotřebí vaši hereckou značku budovat znovu?
„Určitě ano. Dokonce se mi ještě doteď stává, a to už jsem vdaná devět let, že nevědí, jak mě mají napsat. Nebo mi chtějí podsunout: ...ale když tam napíšeme Kerestešová, tak lidé budou přesně vědět, o koho jde... Hrozně nerada se s lidmi o něčem hádám nebo dostávám do konfliktu, tak jsem si to vyřešila tak, že pokud někdo neví, jak mě má napsat, říkám mu: Je to vaše volba, udělejte to, jak to cítíte. Ale já se jmenuju Růžičková.“
Roman Vojtek upřímně: Tohle je jeho nejhorší vlastnost!
Pojďte nám představit postavu, kterou hrajete v seriálu Polabí.
„Moje postava se jmenuje Beata. Je to žena samoživitelka, která nemá úplně jednoduchý osud. Má už dospělého syna, který je neslyšící. Celý svůj život vlastně odevzdává životu svého dítěte. Aby se mohlo začlenit do společnosti, aby mohlo vystudovat, aby ho přijali ostatní lidé a podobně. Jsem za ten příběh moc ráda, protože je potřeba o tom mluvit. Takových maminek je strašně moc a nepovedených vztahů, které se rozpadly už na začátku při prvotních problémech, taky. Myslím si, že tenhle seriál nám možná i přinese naději, že konec může dopadnout dobře.“
Ví se o vás, že jste hypersenzitivní, že se hodně vžíváte do svých postav. Byla v tomhle případě ta emoce taky tak silná?
„Ta hypersenzitivita je mnohem horší v reálném životě než v tom hraném. Abych to upřesnila: hraní, nebo být v roli, je pro mě nějakým způsobem terapeutické. Emoce, které nedokážu zpracovat nebo dát ven sama za sebe – protože se za ně třeba ještě pořád stydím, abych nepůsobila až moc křehce a slabě, jelikož se stále nosí, že když je někdo citlivý, je slabý, což není pravda – tak tyhle emoce mi ty role pomáhají dostat nějakým způsobem ven.“
Máte ráda seriály jako žánr, ať jako herečka nebo jako divačka?
„Doma nemáme televizi, máme ji jenom v Praze v bytě, když jsme tady pracovně. A přiznám se, že se na ni moc nekoukám. Veškerý čas chci věnovat svému reálnému životu. Ale na Polabí jsem se podívala, a byla jsem velmi mile překvapená až dojatá, jak je to krásné, jak je to lidské. Skvěle napsané, jsou tam úžasní herci. Má to hlavu, patu, má to emoce, které vibrují někde pod povrchem, a to se mi líbí. Má to hloubku.“
Polabí: Zavražděná dívka Iveta Tichá ožívá v podání Anety Kernové
U dlouhých seriálů, když přijímáte roli, nemůžete vědět, kam vás dějová linka odvede. Nebojíte se, že scenáristy napadne něco, s čím nebudete úplně souznít?
„Beru to jako součást naší práce. O mně je známo, že nemám ráda milostné scény. Mám s nimi velmi velký problém. Dobré je, že teď po čtyřicítce mě úplně nikdo svlékat nechce, tak se to posunulo a je to o něco lepší. Ale pořád tam ještě je nějaká intimita, která se objeví, a to už mi taky dělá problém. Vůbec nevím, co s tím dělat. Není to o tom, že bych měla žárlivého manžela, který mi doma dělá scény, to vůbec ne, ale mně je to bytostně nepříjemné, když se mě dotýká jakýkoliv jiný muž. A to není nic proti tomu muži, je to prostě jenom tím, že to není můj výběr, že to není osobní.“
Váš přelomový seriál bylo Vyprávěj. Nedávno proběhly v médiích úvahy nad jeho pokračováním. Máte nějaké informace, v jakém je to stadiu? A vy sama byste se chtěla vrátit?
„Pořád se s tím nějakým způsobem koketuje. Otázka je, kolik by nám s Romanem Vojtkem muselo být, protože když jsme skončili, Evě bylo šedesát. Jestli bychom už neumírali. Ale samozřejmě, že bych si to přála. Je to můj životní projekt. Byla to pro mě i největší herecká škola, tam jsem se toho nejvíc naučila, protože jsem měla úžasné vedení a kolem mě byli skvělí herci, od kterých jsem se mohla učit přímo za pochodu.
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě deníku Aha! (25. 10. 2025)
13 fotografií
