Herečka Zlata Adamovská: Pravda o jejím rozvodu!

V poslední době se však v tisku objevily informace o jejich manželské krizi. V čem se tedy Zlata liší od seriálové Běly, co mají společného a jak je to vlastně s jejím rozvodem?

Začneme tím nejžhavějším. Co je pravdy na tom, že vaše manželství s Radkem Johnem prochází krizí a že se rozvádíte?
„Nic. Je to absolutní nesmysl a netuším, proč to vůbec někdo napsal.“

Už se vám někdy v souvislosti s televizním seriálem stalo, že vás někdo požádal, abyste prohlédla jeho nemocné dítě?
„Z legrace samozřejmě ano. Například v mé přítomnosti napomínají svoje děti: Pozor, je tady paní doktorka. Ale naštěstí mají lidé rozum a o lékařskou pomoc mě nežádají.“

Doktorka Páleníková je spíš odměřená a ráznější žena. Jste taková i doma?
„Myslím, že jsem rázná a že jsem jí v lecčems podobná. Ale řekla bych, že jsem daleko srdečnější a dříve si pustím lidi k tělu.“

S vařením jste na tom také podobně?
„I v tom jsme si hodně blízké. Koukám, že jsem to celá já (smích). Já sice vařím ráda, ale rozhodně to není moje hoby. Uvařím cokoliv, ale nebaví mě to. Raději si zajdu do dobré restaurace.“

Kdo je u vás doma hlava rodiny?
„O tom vedeme věčné diskuse. Ale já si myslím, že já. Vždy jsem byla víc doma a na vše, včetně dětí, jsem měla i větší dohled. Chybí mi však důslednost. Úkoly sice rozdám, ale jejich splnění už většinou neuhlídám. Musím však říct, že Radek má u dětí autoritu. Je sice mírnější, ale když se naštve, stojí to za to.“

V ordinaci občas používáte odborné latinské výrazy. Snažíte se dopátrat, co vlastně říkáte?
„Samozřejmě, volám všem známým doktorům. Chci, abych to správně vyslovovala a abych tomu zároveň i rozuměla. Čili v podstatě se takto přivzdělávám. Radkova sestra je lékařka a jeho otec také. Takže, co se týče latinských výrazů, jsou to i moji první konzultanti.“

Zažila jste během natáčení Ordinace v růžové zahradě nějaké nečekané situace?
„Jako pediatr, jehož ordinaci navštěvují ti nejmenší, mám pochopitelně zážitky s dětmi. To nejsou herci, ale náhodně vybrané typy. Jednou tam byl asi tříletý chlapeček, který za nic na světě nechtěl říct ty svoje tři věty a zarytě mlčel. Byly naplánované i prostřihy, kdy se měl usmát a kdy mu mělo být špatně. Pusu měl ale jak na zámek, nehnul se a byl jak kamenný. S Veronikou Gajerovou (sestřičkou) jsme se ho snažily rozesmát a dělaly jsme opičky, aby se mohly natočit zvlášť jeho reakce. Vyzkoušely jsme celou škálu komických obličejů, málem jsme začaly i tancovat, ale chlapeček nic. Nakonec se musela scéna přepsat a vymyslet jinak. Jednou zase seděl jiný chlapeček filmové mamince na klíně a já jsem zrovna říkala, že mu napíši antibiotika. V tomse nečekaně zeptal: A kdy už půjdu za maminkou? Děti jsou zkrátka nevyzpytatelné.“

S miminky je to snazší?
„Problémy jsou i s miminky. V roli má být například apatické, ale ono je zrovna vystrašené a pláče. Není k utišení, je zpocené, opuchlé, teče mu nudle z nosu, jen ta apatičnost mu chybí. Nebo naopak, dítě má brečet, protože má bolest bříška, a ono se směje a je nejšťastnějším miminem na světě. Takže s dětmi jsme si užili opravdu hodně.“

Jste společnicí a tváří kosmetické firmy, která je i centrem plastické chirurgie. Jak se to projevilo na vaší vizáži?
„Zatím mám za sebou pouze operaci očních víček a několika mateřských znamínek laserem. Rozhodně se nesnažím vypadat na třicet, milovnické role mám už za sebou.“

Nějaké drastičtější zásahy do svého vzhledu neplánujete?
„Nevím. Nikdy neříkej nikdy. Ale zatím určitě ne.“

Co vás v životě nejvíc štve?
„Lidská bezohlednost, konkrétně chování některých řidičů. Zrovna nedávno se mi stalo, že mi jeden takový výtečník vjel nečekaně do mého pruhu, aniž by dal blinkr a podíval se do zpětného zrcátka. Na světlech jsem vystoupila a řekla mu, ať se příště podívá, jestli za ním někdo jede, a hlavně ať na sebe alespoň upozorní blinkrem. Jeho reakce byla arogantní a úměrná jeho chování. Řekl mi: »A ty jsi nějaká policajtka, že mě chceš vychovávat?« Jindy mě zase předjížděl jiný řidič hned přes dvě plné čáry. V duchu jsem si říkala, že se možná jedná o něco tragického a má důvod spěchat. Za chvíli jsem ho viděla, jak si u jednoho dejvického hotelu v autě v klídku telefonuje.“

Jste dobrá řidička? Máte ještě všechny body?
„Jsem, musím se pochválit. Myslím, že body mám všechny. Pokud jsem o nějaké přišla, tak jedině za rychlou jízdu na dálnici. Rozhodně se ale neřítím starým městem nebo místy, kde se vyskytují chodci.“

Z čeho jste měla v poslední době radost?
„Pochopitelně z diváckého ocenění v podobě druhého místa v televizní anketě Anno – v kategorii nejoblíbenější žena. Pro mě to je spíš signálem, že moje role v Ordinaci v růžové zahradě je pro diváky v podstatě nejoblíbenější. Je vidět, že i přes své mouchy je doktorka Páleníková především lidská, dělá dobře svou práci a má srdce na správném místě. Další radost mi udělala moje dcera, která studuje ve Španělsku. Před pár dny mi volala, že ji čekají zkoušky z latiny, včetně větného rozboru, a že to určitě neudělá. Dopadlo to tak, že jako jediná dosáhla nejvyššího počtu deseti bodů.“

Co děláte pro svůj zjev a zdraví?
„Snažím se jíst hodně zeleniny. Nepiji tvrdý alkohol, nekouřím, ale ráda si dám večer vínečko. Pečuji o sebe méně, než by si někdo představoval. Když se mi podaří zajít jednou za dva měsíce na kosmetiku, tak to už je co říct. A hlavní je neztratit smysl pro humor. Nemyslíte?“