Zpěvák František Nedvěd koncertuje se synem Vojtou: Podobají se jako vejce vejci
4 fotografie
Se starším bratrem Janem (72) kdysi František Nedvěd (71) vyprodal Strahov. Pak se rozešli, znovu sešli a nyní se objevují zase každý sám. A František si jako hudebního »parťáka« přibral mladšího syna Vojtu (41), který je téměř kopií slavného táty.
Mnohé písničky bratří Nedvědů zlidověly. To František Nedvěd dokázal na úterním koncertu v pražských Žlutých lázních, kam se vrátil podruhé, na čarodějnice. Hned jak se rozezněly první tóny jeho kytary, si hity spolu s ním notovaly snad všechny věkové kategorie...
Kolik koncertů v dnešní době odehrajete?
„Vždycky jsem si představoval, že až budu v důchodu, budu mít klid. Ale řekl bych, že je to ještě horší, než když jsme hráli s bratrem. A je to dobře! Předloni jsme měli sto padesát koncertů, loni sto dvacet, letos jich máme zatím domluvených přes stovku. Nestěžuju si, moc mě to baví, na pódiu se dokonale odreaguju. Všechny neduhy, které mám, ze mě spadnou. Ale pak skončím, slezu z pódia a lehnu.“ (směje se)
Cestujete po celé republice, nezmáhá vás to?
„Trošku mě bolí zadek! (směje se) Ale jinak je to dobrý. Naštěstí mám kolem sebe skvělou partu, takže mi to nevadí. V autě jsem se naučil relaxovat a oprostit se od všedních problémů. Většinou řídí můj syn, povídáme si spolu a je legrace. Někdy zavřu oči a spím, pak to uběhne ještě rychleji.“
Váš syn Vojta s vámi vystupuje, jaké je to stát s ním na pódiu?
„Je to radost! Byly doby, kdy jsem ho musel trochu usměrňovat, ale naštěstí brzo dospěl. Dneska už je to o vzájemné toleranci nás obou a myslím, že nám to jde.“
Váš starší syn František se také věnuje hudbě...
„Ano, ale dělá ji podle svého. Je trošku jiný, nemá rád, když ho někdo ovládá a musí někoho poslouchat. Oba kluci začínali spolu v kapele Příbuzní. Jenže Fanda bohužel nebyl tolerantní k ostatním. Hledal se a nemohl se usadit. Ale teď už je to dobrý. Je to výtečný muzikant. Má vlastní pořady, vozí si aparaturu, má nahrané základy. Sám si zpívá a hraje a mně se docela líbí, jak to dělá. I kdyžjá kolem sebe potřebuju mít živou muziku.“ Hráli jste někdy spolu? „Většinou jenom na chatě. I když jednou, ale na to nerad vzpomínám, vystupoval v Brně a pozval si mě jako hosta. A tak ho to dojalo, že utekl z pódia! Říkal jsem mu: To přece nemůžeš! Ale on je takový dojímavý.“
Jak snáší vaše manželka, že má doma tři hudebníky?
„Máma je na nás pyšná, o tom není pochyb. Doma už má jenom mě. Kluci vylétli z hnízda, Vojta má svoji rodinu, Fanda si už zase užívá svobody. Když může, žena se na nás chodí dívat. Jezdíme v jednom autě, kde už většinou není místo, ale když je, tak jede s námi.“
Hrajete ještě někdy s bratrem Janem, nebo je to minulostí?
„Bratr se rozhodl jít do důchodu. Zkoušel znovu nastartovat a nějak se mu to nepodařilo. Prostě si to představoval jinak, než to je. Každý máme svoje vize. Já hraju a on šel do penze. Není vyloučeno, že si spolu ještě někdy zahrajeme, ale zatím je to tak, jak to je.“
Jste v kontaktu alespoň jako bratři?
„Ne, teď vůbec ne.“
Řadu písniček jste napsali spolu. Bez kterých hitů vás lidé nepustí z pódia?
„To je těžké říct. Všechny písničky jsou krásný, jak moje, tak Honzovy, hezky do sebe zapadají. Mají švih a rytmus. Vždycky musíme zahrát Stánky, Kočovné herce, prostě naše největší hitovky.“
Co vás kromě hudby ještě nabíjí energií?
„Vaření, manželka a ryby! To je nejhlavnější. Občas peču housky, rohlíky a chleba. To mě baví. Oba kluci jsou vyučení pekaři, a když se tomu nevěnují oni, dělám to aspoň já! (směje se) Křupavý housky jsou výborný. Slintám, jenom si na ně vzpomenu.“
Už řadu let vás trápí cukrovka, daří se vám dodržovat zdravou životosprávu?
„Já sním všechno, co je dobrý! Cukrovku už mám dlouho, tykám si s ní, takže my dva o sobě víme a rozumíme si!“
Více najdete v tištěném vydání Nedělního AHA!.
4 fotografie
