Martin Maxa (57): Zločin v pokoji nahého Holanďana | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Martin Maxa (57): Zločin v pokoji nahého Holanďana

Martin Maxa je idolem mnoha žen. Skvělá postava, blonďáky s modrýma očima, srdce na dlani, ale občas potížista, když nechává promluvit pěst…
Martin Maxa je idolem mnoha žen. Skvělá postava, blonďáky s modrýma očima, srdce na dlani, ale občas potížista, když nechává promluvit pěst… (Foto Aha! – Karel Kopáč, Daniel Černovský, Jiří Hadač)

Poslední dobou trápily zpěváka Martina Maxu (57) nejrůznější zdravotní problémy a velké bolesti. Kdyby nepodstoupil náročné operace, mohl z něj dnes být »ležák«. Kromě toho provázejí Martina i jiné potíže, díky nimž si odnesl nálepku násilníka. Poslední událost se stala loni na podzim…

Martine, máte za sebou operace ramene a páteře. Jak k tomu došlo? Jste sportovec, závodně jste plaval…

„Asi za to může právě tohle. Nikdy jsem se totiž zvlášť nešetřil a svému tělu jsem dával zabrat. Až se nakonec »součástky« natolik opotřebovaly, že vyžadovaly celkový repas.“  

Jaký nejnáročnější zákrok vás potkal?

„Určitě to byla operace krční páteře, kterou jsem podstoupil letos v lednu v liberecké nemocnici u pana profesora Suchomela. Implantovali mi dvě titanové ploténky mezi krční obratle. Jsem opravdu šťastný, že se operace podařila a zbavila mě neskutečných bolestí.“ 

Jak dlouho vás trápily?

„Takřka čtyři roky a kvůli nim jsem prakticky nežil! Navíc mi neustále hrozilo celkové ochrnutí v případě nějakého nekontrolovaného pohybu či pádu. Vlastně mě tohle postižení paralyzovalo několik let. Pokud mohu, tak bych touto cestou rád poděkoval zejména panu profesorovi Suchomelovi, že mě vrátil do života.“ 

FANYNKY JSEM MĚL UŽ DÁVNO 

Jako zpěváka vás prý objevili díky kapele Lunetic, je to tak? 

„Ano, říká se to. Pocházíme ze stejného města, skončili jsme u stejného vydavatelství. Pravdou ale je, že v dobách, kdy jsem se realizoval v litvínovském divadle a obrážel folkové festivaly, jsem o jejich existenci neměl nejmenší tušení.“ 

Jaké to bylo, když jste se stal známým až ve čtyřiceti a měl jste kolem sebe spousty fanynek?

„Upřímně, ty jsem měl už dávno před tím, jen se o tom nikde nepsalo! (směje se) Muzicíruji od svých dvaceti a v rámci regionu, z něhož pocházím, jsem byl docela známý. Pravdou je, že po čtyřicítce to všechno nabralo na obrátkách. Ale pokud se vám podaří prorazit až v tomhle věku, hlavu vám to už tolik nezamotá.“ 

BYL JSEM NESPRAVEDLIVĚ ODSOUZEN 

V souvislosti s vaším jménem se také v médiích objevovalo slovo »rváč«, například, když jste před lety bránil napadenou finalistku Missis ČR. Jak se na to díváte zpětně?

 „Slovo »rváč« nemusí nutně vyznít záporně. Když se například rvete za pravdu či pomáháte někomu v nouzi, má tohle slovo docela jiný význam. Takového rváče by zdravá společnost neměla dehonestovat a už vůbec ne odsuzovat. A v tom je, myslím, jádro pudla. My totiž nežijeme ve zdravé společnosti, kde se trestá bezpráví a odměňují dobré skutky.“

V jaké tedy?

„Žijeme ve zkorumpované zemi, kde je právo výsadou jen těch vlivných či bohatých, kteří mají dost na to, aby ho přizpůsobily svým zájmům. Samozřejmě pak už nemůže být řeč o právu a spravedlnosti. Jen tak se mohlo stát, že se vše obrátilo proti mně a já byl nespravedlivě odsouzen za to, že jsem pomohl napadené ženě. Prostě vyšší zájem. Někdo to tak chtěl.“ 

Poslední případ spojený s touto »nálepkou« se stal loni na podzim v Moravské Třebové, kdy jste údajně napadl muže a ženu…

„Musím říct, že celá tahle zvláštní událost si s tou předchozí v ničem nezadá a nejspíš skončí rovněž u soudu. A já skoro nemohu uvěřit, že se mi tohle děje v životě už podruhé. Kladou mi za vinu, že jsem údajně někoho napadl a zmlátil. Ve skutečnosti není v celém případu nikdo, kdo by utrpěl zdravotní újmu, či nějakou jinou škodu.“  

Co se tedy přesně stalo?

„Jen to, že jedna mně blízká žena to jeden večer přehnala s alkoholem a ztratila se v jistém hotelu v Moravské Třebové. Měl jsem o ni samozřejmě starost, a tak jsem se ji vydal hledat. Posléze jsem ji nalezl v jednom z pokojů v přítomnosti nahého opilého muže a vyvedl ji odtamtud. Toť vše.“ 

Co se dělo dál?

„Z muže se pak vyklubal jakýsi holandský politik, kamarád starosty města, který je zas kamarád policajta, jenž se svědomitě pustil do vyšetřování tohoto velezločinu. Jeho podstata spočívá v tom, že jsem do pokoje toho pána vstoupil neoprávněně a porušil jeho domovní svobodu. Zkrátka vyšší zájem. A taky trochu blázinec. Stačilo totiž říct a já bych se tomu pánovi, který nejspíš vůbec nemohl za to, že mu do pokoje má kamarádka omylem zabloudila, veřejně a pokorně omluvil.“

Vaším velkým koníčkem je malování. Kdy jste s tím začal?

„Maluji od dětství. Je to vlastně spíš má vášeň než koníček. Většinu výstav jsem měl v Německu, a možná právě proto jsou mé obrazy známější spíš tam než u nás.“

Máte tři děti, ale nikdy jste se neoženil. Dokonce se říká, že jste teď volný. Je to tak?

„Prosím vás! Kdo by stál o takového stárnoucího seladona, jako jsem já, a ještě k tomu s umělýma plotýnkama! (směje se) Kdepak! Jsem soudný člověk, a tak nejspíš zůstane vše při starém.“ Jsou tu prázdniny, máte před sebou pracovní léto, nebo se chystáte odpočívat?„Má dovolená je vždycky pracovní a jinak tomu nebude ani letos. Rád bych během léta natočil nové album, k němuž sbírám materiál už tři roky. Takže kromě koncertů mě čeká i nekonečné vysedávání ve studiu, kde se mi jej snad podaří zplodit.“

Celý článek najdete v tištěném nedělním Aha!

Martin Maxa: Mám sklony k depresím, pomáhá mi námaha!

Video se připravuje ...



Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.