Andrej Chalimon: Už dávno nejsem váš malý Kolja...
Když ten mladý muž ve skvěle padnoucím saku vystoupil ve Zlíně z auta, zastavovali se na ulici lidé. „Není to Kolja?“ ozývalo se špitání za jeho zády. Andreje Chalimona, který v pátek na Mezinárodním filmovém festivalu pro děti a mládež ve Zlíně oslavil své sedmnácté narozeniny, všichni známe jako Kolju ze stejnojmenného Oscarem ověnčeného filmu.
Málokdo však ví, že chodil v Praze do školy a uměl výborně česky. Teď ale žije v Moskvě a česky zná už jen pár slov. Přesto na roky strávené v Praze rád vzpomíná, a když je mu smutno, pouští si prý na videu svůj slavný film. Když jsme mu ukázali jeho osm let staré fotografie pořízené před pražskou školou, tvář se mu rozjasnila. „Á, škola! Bydlel jsem blízko, v Kamenické ulici,“ reagoval rusky a jeho úsměv se mísil s dojetím...
Andreji, vzpomínáte si někdy na školu v Praze?
„Ano! Vzpomínám na spolužáky, na paní učitelku a rád bych je zase viděl. Chtěl bych se tam někdy zastavit. Bohužel si s nikým nepíšu. Předtím jsem neměl počítač, teď zase na ně nemám kontakty.“
Kde žijete a co teď vlastně děláte?
„Žiju v Moskvě, teď jsem právě dokončil jedenáctou třídu. V úterý jsem dělal zkoušky a chystám se na vysokou školu. Chtěl bych pracovat jako filmový producent.“
Hrajete v nějakých filmech?
„Záleží na nabídkách. V něčem jsem si zahrál. Když jsou dobré nabídky, tak točím.“
Jak se dnes díváte na film Kolja?
„Na to nemohu zapomenout, rád se k tomu v myšlenkách vracím. Když je mi někdy smutno, pustím si Kolju doma na DVD a vzpomínám…“
V Rusku ten film dávali?
„Kolju u nás vysílají zhruba jednou ročně, ale většinou ho dávají pozdě večer.“
Setkal jste se ještě někdy po natáčení se svým filmovým partnerem Zdeňkem Svěrákem?
„Ne, naposledy jsem ho viděl asi před deseti lety, někdy v roce 1997.“
Jak je to s vaší češtinou? Teď mluvíte jen rusky, v Praze jste ale mluvil česky perfektně, dokonce s pražským přízvukem.
„Umím ještě pár slov, ale už moc nerozumím.“
Je vám krásných sedmnáct, máte nějakou přítelkyni?
(Malé zamyšlení) „V současné době ne.“
Nedávno o vás některá česká média šířila zprávu, že jste v Moskvě členem nějakého pouličního gangu. Je to pravda?
(Otázka musela být ještě překladatelkou dvakrát zopakována, Andrej byl očividně zaskočen.) „Ne, to ne!“ (kroutí udiveně hlavou)
Andrejova učitelka z Česka: »Kolja« dělal dvě třídy najednou!
Andrejova třídní učitelka na Základní škole v Letohradské ulici v Praze 7 Ludmila Kopačková má na Kolju (jak mu tady všichni říkali) i jeho mladší sestru Aničku jen ty nejlepší vzpomínky. Když už Chalimonovi bydleli zase v Moskvě, Andrej s Aničkou jí telefonovali a vzpomínali, jak se jim v Praze líbilo.
-
Jaký byl Andrej žák?
„Výborný. V první třídě dělal současně i druhou. Po prázdninách měl totiž nastoupit rovnou do třetí třídy, aby mu nescházel rok. Na konci první třídy, v roce 1999, proto dělal zkoušky z druhého ročníku. Po prázdninách se však z Moskvy již nevrátili, protože jim pobyt v Česku nebyl prodloužen.“ -
Jak zvládal češtinu?
„Česky se naučil bezvadně. Učil se dobře, stejně jako jeho mladší sestra Anička. Já i děti na ně máme jen ty nejlepší vzpomínky.“ -
Jak se choval v novém a pro něho cizím prostředí?
„Byl to úplně normální kluk, sláva mu vůbec nestoupla do hlavy. Děti mu říkaly Kolja a on si na to zvykl. Tenkrát jsme měli třídu v prvním patře a spolužáci z ostatních tříd se na něj chodili dívat. Nechávali si od něho podepisovat fotky i různé papírky, ale protože ještě neuměl česky, podepisoval se tiskacím Kolja. To bylo totiž zpočátku jediné české slovo, které dokázal napsat. Nikdy nebyl domýšlivý, ale slušný a kamarádský ke každému.“
