Herec Karel Hlušička (†92): Za války bojoval se zbraní v ruce!

Ve čtvrtém ze Třiceti případů majora Zemana s názvem Rubínové kříže, odehrávajícím se v roce 1947, ztvárnil padoucha. Ve skutečném životě byl pravý opak. „Nemohl jsem vidět bezpráví a mstu na nevinných lidech. Proto jsem za pražského povstání na konci druhé světové války šel taky k rozhlasu,“ prozradil Aha! herec.

A to nebyla zdaleka jediná situace, kdy se předvedl jako hrdina. „V Podolí jsem získal dokonce flintu a zúčastnil se bojů u Vltavy v Modřanech. Do mě se naštěstí ani jednou netrefili. Ale spousta lidí okolo mě to nepřežila,“ vzpomínal před dvěma roky herec.

O život mu šlo i po skončení války. „V roce 1946 jsem zažil moment, kdy jsem věděl, že jdu na devadesát procent na jistou smrt,“ svěřil se Hlušička se svým nejděsivějším zážitkem života. „Byl jsem na Chomutovsku na brigádě. Šlo o vesnici, kde byli dosídlenci a Němci tam pracovali při sklizni. A najednou v noci strašidelný řev na stanici Malé Březno. Já jsem tam přiběhl i se sedlákem, u kterého jsem bydlel,“ zavzpomínal. „Říkali, že je přepadli Němci a utekli na půdu. Stálo tam třicet nebo čtyřicet lidí a všichni sledovali schody k poklopu na půdu, kam utekli ti, co je přepadli,“ vylíčil děsivou situaci.
„Bál jsem se, ale naštvalo mě, že nikdo nic nedělá. Tak jsem si vzal jako jediný koště a šel otevřít poklop. Když jsem ho otevřel, čekal jsem, že to do mě pustí. On tam ale naštěstí už nikdo nebyl. Ale to nikdo nevěděl, že už utekli. Šel jsem tam s tím, že to dostanu,“ přiznal malý velký muž, který celý život bojoval s bezprávím a nikdy neodmítl podat pomocnou ruku. Viděl umírat parašutisty
„Ještě za protektorátu jsem jezdil do gymnázia z Modřan na tehdejší Lobkovicovo náměstí. Jednou jsem nepřišel do školy včas, protože tramvaj č. 16 v Resslově ulici zastavila střelba německých vojáků. Dobývali se do kostela na parašutisty – aktéry atentátu na Heydricha. Od té doby každý školní den začínal hlášením: Dnes byli popraveni...“ prozradil herec.