Milan Drobný (70): V ohrožení života po operaci kyčle!

Po koncertu k sedmdesátinám v lednu v Lucerně jste se vypařil. Nebylo vás nikde vidět.
„Po operaci pravé kyčle jsem dostal trombózu, což se mi podařilo docela ututlat. Jen jsem jezdil po nasmlouvaných zájezdech.“

Trombóza? To jde přece o život. Jak k tomu došlo?
„Táhlo se to celý rok! Pan primář mi asi velmi brzy po operaci odebral hole, punčochu i valfarin (přípravek na ředění krve), protože je zvyklý operovat mladé sportovce. Vedle mě například ležel Ujfaluši. Mlaďoši samozřejmě rychleji regenerují. Zřejmě nevzal v potaz můj věk.“

Jak jste zjistil, že máte trombózu?
„Měl jsem dva koncerty v Ostravě a řídil si sám.  Když jsem se vrátil, byla noha jako konev. Tak jsem hned mazal na internu do špitálu. V papírech našli, že mi na trombózu zemřela matka, tak mě hlídali a já nemohl celou dobu sportovat. A přibral jsem.“

To se dalo čekat.
„Než jsem zase začal hrát tenis, mohl jsem se v zrcadle podívat na sebe tak jedině na nohy, maximálně jen o kousek výš. To jediné neztloustlo.“

Asi vám vaše partnerky poctivě vyvářely.
„To ano, ale ne tak, jak bych potřeboval. Nakonec jsem si začal vařit sám. Napsal jsem přece kuchařku Málo z kapsy, hodně do žaludku. Kámen úrazu ale byl v tom, že jsem si dělal to, co mám rád a ještě se správným kořením. Až moje Danuška rázně ukončila mé experimenty.“

Takže vaše nová partnerka je tak trochu doktorka Cajthamlová?
„Jojo, vyloučila potraviny, které jsem měl v zásobě, a udělala nízkokalorický kalendář, podle kterého nyní jedu, i když jsem doma sám. Problém byl v tom, že jsem si k televizi vzal pytel buráků a sežral je. Nebo krabici zmrzliny.“

Samota vám prostě nesvědčila a podepsala se vám na figuře.
„Jsem rád sám, aspoň mi nikdo nekecá do toho, když si pustím v televizi nějaký sport. Ale když přijde někdo na návštěvu – nyní aktuálně Danuška, tak se stydím a necpu se. Proto dohled vyhrává a samota neprospívá. Brzy se přijdu protáhnout i na nějaký mejdan. Samozřejmě s dohledem.“