Změnila se nějak vaše chaloupka za těch patnáct let?
„Snad je tu jen jediná změna. Není tu už ta sprcha na balkoně se studenou vodou, pod kterou se Sovča s oblibou sprchoval od března do listopadu několikrát denně a šíleně mě tím ničil.“
Právě tahle sprcha ho ale stála život...
„Bohužel ano. Jako správný kutil si vyrobil na tu dobu zcela inovativní zahradní sprchu. A před patnácti lety se v ní sprchoval naposled, když uklouzl a zlomil si krček. Pak už to znáte.“
Kdy jste si vlastně chalupu pořídili?
„Asi před padesáti lety. Koupili jsme ji za pouhých šestnáct set korun. To ty túje byly dražší! To byl Sovčův nejdražší životní kup. Koupil předražené stromky, protože si nevšimnul ceny, a pak mu bylo hloupé je nevzít. Ten se potom vztekal.“
Proč jste se vlastně odstěhovali z pražského bytu?
„Nebydleli jsme tam. Sovča už špatně chodil a nemohl do schodů. Proto jsme se přestěhovali sem. Když umřel, majitel domu mi dal najevo, že mám byt vyklidit, že tam stejně nejsem. A tak jsem dala výpověď. Odešla jsem bez náhrady. Byl to stejně dům hrůzy, nic tam nefungovalo. Půlku věcí jsem dala sestře a ostatní odvezla sem. Vidíte, že koberce tu všude mají tři vrstvy.“
Se třemi dětmi manželova syna, herce Jiřího Schmitzera, jste se stala jedinou dědičkou.
„Syna Sovča vydědil. Před smrtí sepsal poslední vůli, kde stanovil, že i vnuci budou mít procenta z tantiém. Já mám tři čtvrtiny a vnoučata jednu.“
A příčina vydědění?
„Každý stál na jiné straně zeměkoule a pro patologicky poctivého Sováka byla synova povaha naprosto nestravitelná. Až tak, že s ním nechtěl mít nic společného. On si potom jakoby adoptoval Jiřího Štaidla a Karla Vágnera. V nich měl zároveň kamarády a syny.“
Přes velkou nevoli jste po manželově smrti sepsala knihu. Proč?
„On si to přál. Já to ale odmítala. Vždyť on vydával svoje knihy se Slávkou Kopeckou. Navíc by to bylo velmi syrové. Sovák totiž nejde učesat, to bych ho úplně vygumovala. Nakonec jsem se do toho ale pustila. Napsala úvodní stať, kterou jsem pojala jako Sovákovu lásku k jídlu a připojila k tomu recepty jeho oblíbených jídel. Potom mi ale Slávka Kopecká řekla, že je to bezvadný, ale chce to dopsat tak dvě stě stran. Tak jsem se do toho pustila a nakonec stejně ty vzpomínky sepsala. Knížka vyšla ani ne rok po Sovčově smrti a dodnes má několik vydání.“
Celý rozhovor si přečtěte v sobotním vydání Aha!.
Fotogalerie
11 fotografií
