Textař a autor Levandulové Petr Hapka (†70): Vypadalo to, že se jeho stav zlepšuje! Jenže...
Brány hudebního nebe se znovu otevřely! Ve svém domě na Okoři večer zemřel legendární hudební skladatel Petr Hapka (†70). Jeho srdce oslabené Alzheimerovou chorobou přestalo tlouct po 18. hodině.
Ano, tatínek zemřel. Celá rodina byla v tu chvíli u jeho lůžka,“ řekla deníku Aha! bez bližších podrobností Hapkova dcera Petra (31).
Skladatelův stav se v poslední době měsíc od měsíce zhoršoval. Hapkovy potíže začaly ve chvíli, kdy kvůli operaci kyčle dostal narkózu. Jeho tělo se s ní špatně vypořádalo a Petr začal mít velké problémy. Byl agresivní a nepoznával okolí. Lékaři mu nakonec oznámili, že u něj propukla Alzheimerova nemoc.
Situace už byla tak nezvladatelná, že Hapku museli hospitalizovat na psychiatrii v Bohnicích. Když se lékařům podařilo jeho psychiku částečně stabilizovat, projevil skladatel přání, aby ho převezli domů na Okoř, kde chce v klidu dožít. Stalo se! Hapku loni na konci října skutečně domů přivezli. Byl šťastný, časem to dokonce vypadalo, že se jeho stav zlepšuje. Jenže pak čím dál tím více přestával poznávat své kamarády...
Přítel Petra Hapky o jeho beznadějném stavu: Co už skladatel nikdy nezvládne?
Celý článekKvůli operaci vyhozené kyčle dostal narkózu. Jeho tělo se s ní nevypořádalo a po probuzení se z něj stal jiný člověk. Právě tehdy u něj zřejmě propukla Alzheimerova nemoc. Zůstal upoutaný na invalidní vozík a rodina ho převezla do milovaného domu na Okoři.
Matka měla stejnou chorobu?
Alzheimerovou nemocí zřejmě i Hapkova matka. „Můj otec onemocněl těžkou duševní chorobou, o rozum přišla i Hapkova matka,“ napsal v knize Váš Petr Hapka skladatelův nejbližší přítel Michal Horáček.
Michal Horáček: Ať je ti lehká zem...
„Ze všech tvůrčích lidí, které jsem v životě potkal, byl on jedinečný: když sedal za klavír, očekával jsem zázrak. Mnohokrát k němu došlo. Popsat se ten pocit nedá.
Nebude chybět jenom mně a rodině. Vím, že bude chybět nespočtu dalších, do jejichž životů jeho svérázná, emocemi naplněná hudba vstoupila; není to jen soukromá ztráta, ale ztráta národní. Zázraků je málo a géniů zrovna tak.
Dobré je, že v té hudbě tu s námi bude dál, a nejen s námi. I těm, co se teprve narodí, bude pořád mít co říci o slovy nepostižitelných úzkostech i touhách. Nechce se mi teď psát nic víc. Tak jenom: Ať je ti lehká zem, Petře.“