Jsme strážní andělé - Zachránili jsme dítě & jeho morčátko v batůžku

● Dojemný příběh malého Daniela
● Chtěl skočit z mostu i se svým zvířátkem
● A tohle jsou chlapi, kteří ho vrátili do života

Je to příběh, který vhání slzy do očí. Stačila jedna hloupá důtka ve škole a svět byl málem chudší o jedno bezbranné dítě – Daniela z Prahy (13). Kvůli jednomu nepodstatnému zápisu do žákajdy si v pondělí sbalil pár věcí, do batůžku vložil své milované morčátko a vydal se na pražský Nuselský most vstříc dobrovolné smrti. Tohle je zpověď tří lidí, kterým vděčíme za jeho záchranu...

Je pondělí, něco málo po třetí hodině odpoledne. Třináctiletý Daniel přichází na pražský Nuselský most. V batůžku na zádech má své milované morče. Sundává si batůžek a boty, přelézá zábradlí na začátku mostu a více než padesát metrů ručkuje po pěticentimetrové římse ke středu mostu. Pak se zastavuje. Stačí krok do prázdna a Daniel už nikdy neoslaví Vánoce...

V tu chvíli jede kolem sanitka Kutnohorské záchranné služby řízená Zdeňkem Morávkem, prvním strážným andělem. „Do cesty nám skočil děda, mával na nás a deštníkem ukazoval někam na plot. Tak jsem zastavil. Až když jsem došel ke svodidlům, viděl jsme kluka za zábradlím.“ Morávek nezaváhal ani vteřinu, přeskočil svodidla, chytil dítě skrz zábradlí za ruku. „Pak jsem mu vtáhl dovnitř nohu a snažil se ho udržet.“

Jaký to musí být nápor na psychiku, si ani nejde představit. Přiblížit to může jen skutečnost, že koho zachránil, se Morávek dozvěděl až mnohem později. Až když byl malý Daniel v péči lékařů. „Ani jsem nevěděl, kolik mu je a co měl na sobě. To mi pak řekli až hasiči. Celou dobu se mi honilo hlavou jen to, co by se stalo, kdyby skočil. Věděl jsem, že ho musím udržet. Křikl jsem na něj „Nečum dolů!“ a hlavu jsem mu přitiskl mezi žebra plotu.“

V tu chvíli už v dáli houkají sirény. Hasiči se prokousávají odpolední dopravní zácpou a vteřiny utíkají Morávkovi nejpomaleji v jeho životě. „U záchranky dělám už dvacet let a zažil jsem snad už všechno. Tohle ale bylo nejhorší, a na konci i nejšťastnější, co jsem kdy zažil.“

Hasiči jsou konečně na místě. Každý je tu co platný, ale v partě těchhle tvrdých chlapů jsou v tu chvíli dva naprosto nepostradatelní – velící důstojník směny major Pavel Hošek a letecký záchranář a lezec poručík Aleš Šenkýř. „Uviděli jsme, jak toho kluka drží za ruku kolega z Kutné Hory. Přeskočili jsme svodidla a chlapce jsme zajistili vázacími lany. Tím získáte jistotu, že vám nevyklouzne dřív, než je připravena plošina s lezcem,“ vypráví Hošek.

Mezitím se do postroje obleče lezec Aleš Šenkýř a pomalu se spouští k chlapci. Přivazuje si promoklého a prochladlého Daniela k sobě a v náruči ho dopravuje do bezpečí. „Víte, u třináctiletého chlapce to musí být asi hodně vážné, když chce skočit z mostu. Ale pak je to naprosto skvělý pocit, když zachráníte takhle malého kluka. Úplně vás to nakopne do další práce,“ říká Šenkýř.