Koller: Vlezl bych i do moře

Vánoce na Azurovém pobřeží – moře, sluníčko, palmy a sem tam umělý sněhulák

„Taky bych tam vlezl, je to ještě teplé. Tady není problém, koupat se na Vánoce, chodit v kraťasech a tričku,“ směje se JAN KOLLER (33), fotbalový útočník Monaka. Bizarní konec roku. V obýváku rozsvítí stromeček, venku se vlažný vítr opře do listů palem. Lidé se koupou v moři, je dvacet nad nulou a kapra tady neseženete. Takové je angažmá na Azurovém pobřeží.

Nepřijde vám to zvláštní?
„Ani ne, spíš příjemné. V Dortmundu jsme v listopadu zalezli a nos vystrčili zase až v březnu. Celou tu dobu pršelo, sněžilo, pořád jen plískanice. Tohle je lepší. Před pár dny jsme se ještě koupali.“

Zůstanete v Monaku? Vánoce to tady moc nepřipomíná.
„Jeden vánoční trh v přístavu a pár umělých sněhuláků v parcích po městě, to je všechno. Ale to stačí, ne? Na druhé straně třeba Němci to s tou vánoční náladou v ulicích přehánějí. Všechno svítí, blyští se, lidi nakupují jako o život. Mám radši klid s rodinou, pohodu.“

Už máte všechny dárky?
„Na to je Hedvika, vybere je líp. Já nemám rád chození po obchodech. Děsí mě to. Ale pro ní už něco mám.“

Vzpomenete si na svůj nejmilejší dárek?
„Úplně přesně. Všechno bylo od sportu. První brusle, první kopačky, první balon, první lyže. Miloval jsem takový dárky.“

A vánoční nálada?
„Klasika. Jako všichni kluci na vesnicích. Mazali jsme hned druhý den na zamrzlý rybník mastit hokej nebo jeli na lyže.“


Dopřejete si u štědrovečerní tabule? Můžete porušit životosprávu?
„Nemám problémy s nadváhou. Můžu se nacpat. Kapra ale nesháníme, budeme jíst podle německých tradic. Bílé vinné klobásky se zelím. Ale salát a řízek bude taky, to mám rád.“

Čím si připijete?
„Otevřeme si růžové víno, lehké a osvěžující, tady odsud z Provence. Je to typické pro tenhle kraj. Večer si dáme s Hedvikou skleničku, popovídáme si, koukáme na moře, je to idylka. Mám tady romantické angažmá.“

Založíte si vinotéku?
„Asi ne, nejsem takový odborník, ani gurmán.“

Jak vám chutná francouzské vánoční pivo?
„Já jsem na českou klasiku, tohle mi nechutná. Je silný, jako by mi do toho někdo hodil panáka. A vůbec nezažene žízeň.“


Dáváte si předsevzetí do nového roku?
„Nejsem na to, ale mám přání. Ať jsme všichni zdraví, ať už skončí všechna ta smůla. Měl jsem za uplynulé měsíce hodně zranění, tak doufám, že jsem si je vybral do konce kariéry.“

Prožil jste smolných třináct měsíců. Od zranění vazů v září v roce 2005 do letošního října, kdy vám opakovaně napraskl stehenní sval.
„Ale já to beru tak, že jsem si pořádně potrénoval vůli. Chtěl jsem se dostat rychle zpátky, motivovalo mě mistrovství světa. Takhle tvrdě jsem ještě nikdy nepracoval, bylo to hodně o vůli. Náročné na psychiku. Bydlel jsem v Regensburgu, daleko od rodiny a celé dny jen cvičil, posiloval a rehabilitoval. Podřídil jsem tomu všechno a mohu si aspoň říct, že jsem si zahrál poločas na mistrovství světa a dal gól. Aspoň nějaké pozitivum.“

A co francouzština? Nemáte plán na další rok, pořádně se naučit řeč?
„To víte, že mám. Němčina mi kdysi lezla do hlavy rychleji. Ale chodím třikrát týdně k paní učitelce, snažím se mluvit. A snažím se i pochytat řeči v kabině, o čem se kluci baví.“

Když vám trenér říká taktické pokyny, rozumíte mu?
„Rozumím, ale já moc pokynů nedostávám, moje role je po těch letech už stejná. Měl bych dát gól, nebo ho připravit. To jsou slovíčka, který pochopíte hned.“

Čeká vás i těžký kvalifikační rok. Vidíte ho pozitivně?
„Já se vždycky snažím dívat na věci pozitivně. Máme to ve svých rukách. Ale myslím si, že Irové budou většími konkurenty na postup než Slováci. Skupina je sice dobře rozehraná, ale na druhé straně je do konce kvalifikace daleko. Čekají nás těžké zápasy. Jsem docela na ten další rok zvědavý.“

Autor: Michal Chytil
Foto Aha!: Denisa Hamerníková