Radoslav Kováč: Každý zápas je finále
MOSKVA/PRAHA – Ve středu nešťastně prohrál na San Siru s Interem Milán (1:2). Ale den poté byste u něj depresi hledali marně. „Jsem trošku unavenej, ale jinak dobrý,“ hlásil ze svého moskevského bytu reprezentační záložník RADOSLAV KOVÁČ (26).
Dobře ví, že už za jedenáct dní může s moskevským Spartakem Italy doma v klidu porazit. A přiblížit se postupu do osmifi nále fotbalové Ligy mistrů.
V Miláně jste měli začátek jako vystřižený z toho nejdrsnějšího hororu. V 9. minutě jste prohrávali 0:2. Přepadaly vás černé myšlenky?
„To ani ne. Říkali jsme si – jéžišmarjá, musíme začít valit.“
A začali jste?
„Měli jsme hned obrovskou šanci. Bojarincev běžel sám na bránu, ale přestřelil. Pak jsme dali kontaktní gól a tři minuty před koncem přišla další tutovka. Zase to byl Bojarincev, ale tentokrát napálil přímo gólmana.“
Takže remíza byla dost blízko...
„To určitě. Oni měli dvě šance a obě proměnili, my jsme jich měli snad pět a dali jsme jen jeden gól. V tom byl rozdíl. A ještě jedna věc je zatím hrozně cítit.“
Která?
„Spartak teď nebyl čtyři roky v Lize mistrů. Nemáme zkušenosti, to je obrovská nevýhoda. Teď jsme mohli uhrát remízu, předtím měli doma porazit Sporting.“
Zažil jste vůbec někdy takový začátek?
„To si nevzpomínám. V první minutě jsme gól snad ještě nikdy nedostali.“
Do Moskvy už dorazila vyhlášená ruská zima. Nebylo vám v Miláně moc teplo?
„No, to ani ne. Tady mrazy povolily, dneska je tady dokonce devět stupňů. Ale v těch prvních deseti minutách, to nám bylo přímo vedro. To je pravda. (směje se).“
Ve vaší skupině si zatím suverénně počíná Bayern. Když v příštím zápase porazí Sporting, už by u vás nemusel mít takovou motivaci...
„Přesně tak. Ale hlavně musíme předtím porazit Inter. Pro nás je teď každý zápas jako finále. I v ruské lize. My už nemůžeme klopýtat.“
V domácí soutěži ztrácíte na vedoucí CSKA dva body. Co je pro vás prioritou?
„Obojí (směje se). A navíc. Tady je obrovská rivalita mezi námi a CSKA. A oni už jsou po výhře nad Arsenalem skoro v osmifinále. Tím se ten tlak na nás jenom zvyšuje.“
Odbočka na závěr. Na Petra Čecha se zeptat musím...
„(chvíli přemýšlí). Co k tomu říct... Je to smutný, je mi to hrozně líto. Doufám, že se z toho rychle dostane.“
Byl tam od Hunta úmysl?
„Já myslím, že vyloženě úmysl v tom nebyl. On to dojížděl, sice zbytečně, ale před Petrem měl určitě respekt. Dojížděl to a trefil ho.“
Psal jste Petrovi zprávu?
„Zatím ne, teď na to nemá určitě náladu. Až se trochu otřepe, tak mu zavolám. Ale teď ho nechci otravovat.“
20.10.2006
