Dominik Hašek na dostizích: Fandím Váňovi, ale na koně talent nemám...
12 fotografií
Na rok prý přerušil kariéru hokejového gólmana, dá se říct, že má spoustu volného času. Včerejšek strávil Dominik Hašek (46) na dostihovém závodišti v Pardubicích.
Důvody měl hned dva – fandí Josefu Váňovi a předával cenu, coby pátý na řadě byl Poplerův memoriál – cena Dominika Haška s dotací 220 000 Kč. Trofej pak předával žokeji Josefu Bartošovi, jenž jel na koni jménem Ursan.
Běhá se dostih s vaším jménem, co tomu říkáte?
„Je to příjemné, vidět své jméno u takového dostihu. Nebyl to můj nápad, vymysleli to v klubu v Pardubicích. A já to akceptoval. Jsem Pardubák, k dostihům jsem měl vždycky vztah.“
Neuvažujete, že si pořídíte dostihového koně?
„Já mám koně rád, ale neuvažuju o tom. Já, manželka a ani děti k tomu nemáme takový vztah. Rádi se díváme, i jsme s dcerou zkoušeli jezdit. Talent ale nemáme.“
Opravdu ne?
„Pět šest let zpátky jsme si vzali asi čtyři hodiny, naučili jsme se na tom sedět. Tím to víceméně skončilo. Dcera je spíš na hudbu. A já se raději dívám.“
Váš koník aspoň klusal, nebo i cválal?
(smích) „Něco mezi. Pohyboval se rychleji, ale nemohl jsem trefit rytmus. Tím to skončilo.“
Měl jste v sedle větší strach než v brance?
„Měl, ale my chodili vlastně jen dokola na písku. Nikam daleko jsme se nedostali. To bych měl větší obavy.“
Sázíte?
„Jasně, prožívám to a musím trochu podpořit dostihový sport. Pak to i člověka víc baví. Vsadil jsem si i na pana Váňu ve Velké, fandím mu. Poslal jsem mu před závodem zprávu. Jinak jsem vlastně nic nevyhrál.“
Co říkáte tomu, že v 58 letech ještě závodí?
„Sport musí milovat. Jinak by v jeho letech a po tom, co si prožil, na koně už nesedl. Musí to mít hrozně rád, proto do toho zase jde.“
12 fotografií
