Vašíček starší: První rozhovor od tragédie - Syna si poznám!

Hlas toho muže se třásl. V Rusku mu v letadle zabili syna. Skromného hokejistu Pepíka, který byl chloubou zdrcené rodiny z Havlíčkova Brodu.
Josef Vašíček starší ztěžka hovořil za sebe i za manželku Magdu, která tragédii prožívá nejhůř. Byl to včera první rozhovor, jenž poskytl deníku Aha!
Přijměte upřímnou soustrast, pane Vašíčku. Dá se vůbec popsat hoře, které prožíváte?
„Nedá, co mám říct? Jsme zdrceni, manželka nejvíce.“
Neměli jste v plánu letět do Ruska k identifikaci. Přesvědčit se, že ta krutá zpráva je skutečně pravdivá?
„Byli jsme s Rusy v kontaktu, ale rozhodli jsme se neletět, protože nám řekli, že syna přivezou snad už v pátek. Samozřejmě si Pepíka prohlídnu, i když nás ujistili, že už ho na sto procent identifikovali. Já si kluka poznám vždycky...“
Nebojíte se té chvíle?
„...já ho prostě musím vidět!“
Umíte si vůbec představit, co bude dál?
„Teď čekáme, až nám ho vrátí, ale co bude pak, to vážně nevím. Já byl celý život s klukem na hokeji, teď vážně netuším, co bude dál. Nezlobte se, ale víc už se o tom nemůžu bavit.“
Havlíčkův Brod pláče
Je to město smutku. V Havlíčkově Brodě jako by se po tragickém skonu hokejového obra se širokým srdcem Josefa Vašíčka (†30) zastavil čas.
Pepíkovi tady v roce 2006, kdy vyhrál Stanley Cup, postavili pomníček. Pod kamennými bruslemi teď v záplavě květin hoří svíčky. Rodný dům je tichý jako hrob, který na šampiona čeká.
V penzionu Hurikán, který Pepa s tátou pronajímají, nikdo nesedí a žlutá vila, již »Vaša« opravil jako klícku pro sebe a svoji milou Míšu, je prázdná. Vedle bazénu stojí hokejová branka. Možná měla být pro dalšího Josífka...
Na zimáku vlaje černý prapor a v kanceláři usrkává kávu legendární bek Jan Suchý. „Co vám mám povídat, jsem jako praštěnej. Byl jsem kondolovat Josefově rodině, je to děsná tragédie a vrátit nic nejde,“ povídá a třese se mu brada.
„Přátelskej, skromnej kluk je mrtvej. Brečím, nic jiného mi nezbývá,“ říká s hlavou v dlaních trenér Petr Novák, který Vašíčka připravil na NHL. Vládne tady bezbřehý smutek...