Kapitán fotbalového nároďáku má kromě fotbalu jasný úkol: Naučit se anglicky a najít bydlení!

Má jen příjemné starosti: chce dotáhnout reprezentaci na mistrovství Evropy a musí si najít bydlení v Londýně.

Sen dostal reálnou podobu, cítíte to tak?
„Nejsem v euforii, ale cítím jisté uspokojení. Chci být úspěšný v klubu i nároďáku, posouvat se dál, tak už nemůžu jen snít.“


Uvědomujete si, že jste teď mohl být v Madridu nebo dokonce v Petrohradu…?
„Ale do Petrohradu já bych přece nešel… (naoko pohoršeně se podívá) Tím směrem? To nepřicházelo v úvahu.“

Nabídka tam ale byla. A co Atlético Madrid?
„Měl jsem další možnosti, mohl jsem jít do Itálie, odtamtud jsem měl zajímavý nabídky. Ale tam se mi fotbal nelíbí. Arsenal byl mančaft, kam jsem vyloženě chtěl. To byla pro mě jednička. Proto si teď nepředstavuju nic jiného.“

Na náš fotbal se dobře kouká, říkal jste nedávno. To poznáte podle záznamů, které vám pouští trenér při rozboru, nebo se sám díváte na některé své zápasy?
„Ne, já to poznám ze hřiště. (pobaveně) I odtamtud se na to dobře kouká. Lidem se to musí líbit. To není namyšlenost, víme to od lidí i od tradičních kritiků.“

Ale z tribuny je to ještě hezčí.
„Tak já se radši koukám z trávníku. (směje se) Je to tak pro mě lepší.“

Co děláte, když je volno?
„Volna je málo. Ale jinak se věnuji angličtině. Každou chvíli, chci se zdokonalit. Učí mě Angličanka, dojíždí za mnou a hlavně mluvíme. A hledám bydlení, jsem zatím jen v bytě půjčeném od klubu. Do vánoc chci ale konečně bydlet ve svém.“

Nebudou se teď v klubu zajímat o dalšího Čecha? V takových týmech se pak třeba rozšiřují hráčské kolonie, Arsenal proslul nizozemskou, teď francouzskou…
„To je těžký. Arsenal má obrovskou síť skautů, asi na tipy od hráčů nečekají.“

Počkejte, Pavla Nedvěda se na vás v Juventusu ptali.
„Vy chcete jména, že jo? Tak dobře: Tomáš Ujfaluši je špička, Honza Polák má velké předpoklady. Určitě Milan Baroš.“


Vyděláváte obrovské peníze. Uvědomujete si jak velkou hromadu máte? Milan Baroš řekl, že je pyšný na to, že dokázal zajistit rod na dvě tři generace dopředu.
„Já na to koukám s nadhledem. Peníze jsou dobrý, ale jako takový vás šťastným neudělají. Jednou jsem udělal věc pro peníze a už bych to nikdy nechtěl opakovat.“

Co to bylo?
„Prodloužil jsem smlouvu v Dortmundu. Později jsem pochopil, že to byla chyba a po půl roce bych jim nejradši ty peníze vrátil, kdyby to šlo. Tehdy to byla hloupost. Mohl jsem už dávno jít pryč.“

Moc nerozhazujete.
„Nejsem z těch, kdo by se z peněz zbláznil.“

Investujete, nebo vám jen leží v bance?
„Trochu se snažím investovat, zkouším to, ale moc mě finančnictví nebaví. Jako každý mám rád auta, utrácím jen za ně. Ale nepřeháním to.“

Londýn je město módy. Co vám říkají obchody, luxusní butiky? Vyrazíte na nákupy?
„Určitě, jsem na to zvědavej. Ale zároveň v tomhle směru dost podléhám náladám. Někdy mě baví courat po obchodech, někdy to nemůžu vystát. Asi jako každý chlap.“

Tomáš Ujfaluši je v nároďáku módním guru, je extravagantní v každém okamžiku. Jak jste na tom vy?
„No jo, Ujfi, ten je speciální. Já takový blázen nejsem, kupuju, co se mi líbí, stylům nepodléhám. Rád se ovšem oblékám značkově.“

Vaše přítelkyně Radka kdysi říkala, jak se dokážete před zrcadlem nakrucovat a třikrát si vyměnit oblečení.
„Toho jsem schopný, to jo. Ale taky si třeba jen obleču triko s nápisem Sex Pistols a vyrazím ven. To mi ke spokojenosti stačí. Míchají se mi oblékací nálady.“

Posloucháte Sex Pistols?
„Dřív jo. Byl jsem vždycky na takovou muziku. Vlastně teď nedávno jsem je zase poslouchal v autě.“

Londýn, to je taky Mekka bigbítu.
„Sex Pistols k tomu patří, co? Tak to jsem ve správném městě. (usmívá se)“

Už jste byl na nějakém koncertu? V klubu, na stadionu.
„Ještě ne, šprtám angličtinu. Ale časem půjdu. Mám smlouvu na čtyři roky. Tak to snad stihnu. Určitě bych šel na Metalliku. Ale uvidíme, teď jsem v Londýně vážně jen kvůli fotbalu, dám všechno tomu, abych se udržel nahoře a ještě šel dál.“

Nekoupíte si auto s pravostranným řízením?
„To určitě ne. Možná si teď udělám radost s něčím pěkným. Ale bude to mít řízení vlevo. Vždyť bych nevěděl, kudy do toho auta vlízt.“

Nemáte v Anglii problémy s řízením?
„První dva dny byly strašný, nevěděl jsem, co se děje. To byl mazec. Zatáčel jsem do protisměru.“

Říkal jste, že máte v Londýně auto ještě z Dortmundu. Nevezl jste ho tunelem pod kanálem LaManche?
„Ještě ne, ale zkusím to někdy. Slyšel jsem, že to je super. Naložím auto na vlak a jede se pod moře. Jo, to mě zajímá.“

Šéfoval už jako kluk

Kapitán fotbalového nároďáku, to je funkce pro Tomáše Rosického jako šitá na tělo. Pásku už nosil v žácích ve Spartě. Hrál v týmu s kluky o rok staršími a už jim šéfoval. „Já si to už moc nepamatuju. Ale ti kluci o moc větší nebyli. Tak jsem jim mohl dělat kapitána,“ uculuje se.

Nemá rád, když se o něm moc píše a povídá. Vždycky říkával: „Nejsem na řeči, dejte mi radši míč.“ Teď má ale pásku s céčkem a musí mluvit. Už v Dortmundu kapitánoval. Dělal zástupce Metzelderovi a ten kvůli bolavým achilovkám skoro sezonu stál. „Jen jsem zaskakoval. Ale ta role se mi líbí. Baví mě, je to věc prestiže a fotbalového postupu.“

Teď nosí modrou, vítěznou pásku z Teplic, kde český tým hrál s Walesem (2:1) a z Bratislavy, kde přejel Slováky (3:0). „Vybírali jsme ji s Jardou Johnem pečlivě. Padala mi nejdřív, ale upravili jsme ji, stačilo pár stehů a už drží,“ pověděl o pásce. Zrovna má odehráno šedesát zápasů v národním týmu. To měl rekordman Karel Poborský někdy před třicítkou. „Slyšel jsem, je to pěkný. Ale hlavně abych byl zdravý, pak snad ještě nějaké přidám.“

Autor: Michal Chytil
Foto Aha!: Denisa Hamerníková