Suverén Šumský... Z Bohemky do Brazílie?!

„Chci se prosadit do základu Bohemky, hrát ligu, tvrdě na sobě makat a za tři roky odletět s českým nároďákem na mistrovství světa do Brazílie,“ říká odhodlaně Nicolas Šumský.

Bylo těžké přestěhovat se v jedenácti do Monaka?

„Jak jsem byl malý, tak jsem to ani tak nebral. S rodinou jsme jezdili na dovolené a v zahraničí se mi líbilo. Od malinka jsem chtěl odejít.“

Neberete to tak, že jste fotbalu obětoval dětství?

„Chodil jsem na základku, která byla u lesa, takže nás občas vypustili ven, tam jsem si pořádně vyhrál, takže mi později dětství ani nechybělo.“

V Monaku je nádherně, že?

„Neskutečně, to jinde nevidíš. Ti Rusáci, jak tam kotví s obrovskými jachtami (zasněně), to je jiný svět. A je tam fakt pohodička.“

Z Francie jste se přesunul do Jižní Ameriky, jaký je fotbal v Argentině?

„Fanatický! A hlavně dost těžký, v jednom týmu tam bylo padesát kluků. To byla jatka, na jednu pozici pět hráčů. Hodí mezi vás balon, a hrajte.“

Jak vás přijali spoluhráči?

„V Argentině jen tak mezi sebe cizince nepustí, takže jsem byl ze začátku úplně odstrčený. Musíte si prostě místo v partě vybojovat na hřišti, jinak to nejde.“

V River Plate jste měl zůstat déle a zkusit se probojovat do áčka, co že jste se brzy stěhoval?

„Půl rok jsem hrál. Pak se změnilo vedení klubu a nová smlouva, co nabízeli, byla nevýhodná. Navíc tlak mafie je tam ještě silnější než v Evropě.“

Jaké jste zažil mafiánské praktiky?

„Třeba hrajete zápas, který vysílá televize. Kamery vás ale nezaberou, nechtějí, aby vás někdo viděl. Oni to zařídí. Neprodloužíte smlouvu, tak vám to dávají hodně pocítit. Neexistujete. A samozřejmě vás pak ani nestavějí. A život různě znepříjemňují.“

Tak jste odešel a působil ve stejném klubu jako Diego Maradona (Argentinos Juniors), a dokonce jste nosil i jeho číslo.

„O desítku byla normálně rvačka, my jsme se v šatně o ni skoro poprali.“

Divím se, že ho nakonec získal český kluk.

„No jo, musíte na ně trošku vyčůraně.“ (směje se)

Co jihoamerická děvčata?

„V Argentině nic moc, ale v Brazílii, tam už si člověk spravil oko. Našim holkám se trochu přibližují. Musím Češky vychválit, abych si to tady nepokazil.“ (šibalsky se chechtá)

V Česku už je znát nějaký zájem?

„To je jasné, člověk je přeci jen fotbalista a má to o něco jednoduší. (opět se zubí) A byl jsem v zahraničí, což je pro ně zajímavé, takže pár kamarádek už tady mám.“

DOTAZNÍK: Moje prázdniny

Léto u babičky.

Chytání ryb, každý den napečené buchty, vzpomínka na dětství.

Knížka na prázdniny.

Životopisy fotbalistů. Třeba takový Harry Potter mě nebavil.

Dětský tábor.

Fotbalový tábor s mým prvním trenérem, panem Kovaříkem. To byla velká paráda.

Prázdninová láska.

Jéje, těěěch bylo. Žádnou nejlepší si nevybavím, ale bylo jich fakt mraky.

Nejlepší koupání.

Jednoznačně Jamajka, byli jsme tam s rodiči na dovolené a na ty pláže nikdy nezapomenu.

Nejhorší prázdniny.

Vždycky se zabavím, takže takové nejsou.

Hory, nebo moře.

Jednoznačně moře. V Argentině ani zima není, takže leden tady v Česku, to bude maso.

Vůně prázdnin.

Když jedete na kole a kolem voní louky. Anebo taky pole, ale to je spíš vůně JZD...

Vysněné prázdniny.

Pohodička na pláži, nic extra...

Cestovatelský sen.

Láká mě Severní Amerika, tam jsem ještě nebyl. Los Angeles, Las Vegas, projet tuto část.

Kdo je Nicolas Šumský?

Talentovaný záložník zamířil v 11 letech do Monaka. Po dvou sezonách přešel do akademie Zinedina Zidana ve francouzském Cannes. Pak se vydal za exotikou do Jižní Ameriky, kde zakotvil ve slavném River Plate, představte si, jako jediný cizinec. „Vybíral jsem mezi Argentinou a Barcelonou, ukázalo se, že jsem udělal správně,“ hodnotí svůj přestup.

Rok strávil také v týmu Argentinos Juniors. Další štací mělo být brazilské Atlétiko Mineiro, kde i 2 měsíce trénoval. „FIFA mi přestup zatrhla, protože mi ještě není osmnáct, tak jsem se vrátil do Česka udělat si jméno a jít zase ven,“ má jasno o své budoucnosti. Říká se, že v Bohemians 1905 teď bude hrát Messi.

„To nevím, teď tu nemá místo, protože jsem tady já!“ odmítá pobaveně srovnání se špílmachrem Barcelony, se kterým ho pojí malý vzrůst. Je veselý, na svůj věk má o sobě možná vysoké mínění. Ale proč ne, když to podpoří hrou. Uvidíme, jak zapadne mezi Klokany.

Fotogalerie

4 fotografie