Jan Železný: A co teď?!

(Odpověď: kanoe, kolo, lyže, tenis, ryby, padák…)

Zatímco se loučil s kariérou, někdo mu ukradl boty!

Špičkou oštěpu klepl párkrát o zem, rozběhl se, zaťal zuby, zapáčil a odhodil. Klacek naposledy odletěl do dálky, plachtil vysokým obloukem, až se zapíchl za hranicí 82 metrů. JAN ŽELEZNÝ (40) pohodil hlavou. Ani s posledním hodem kariéry nebyl spokojen. Zato s rozlučkou jako takovou ano. Byť mu během ní někdo ukradl boty! Jak české…

Honzo, co jste cítil, když jste stál připraven na svůj poslední hod?
„Jen jedno – nezkaž to! Pohlídej si všechno a hoď daleko. Ani vlastně nevím, kolik to bylo, ale asi moc ne.“

82,19 metru.
„Tak to není špatné. Ale měl jsem i na 84. Vydupal jsem si, aby byly jen čtyři pokusy místo šesti a pak mi to bylo líto, protože mi to celkem šlo a mohl jsem hodit víc. Přitom v rozcvičování jsem si říkal: To není možný, já snad nehodím ani osmdesát…“


Nostalgie vás nepřepadla? Váš trenér Brabec byl úplně naměkko…
„To vůbec. To mi docvakává se zpožděním. Že je konec. Ale trošku to na mě padlo den před závodem. Stavil jsem se u mámy, ona schraňuje články a moje akreditace. Viděl jsem tam svoji fotku z Říma 1987, jaký jsem byl ucho. A uvědomil si, jak už jsem starej. Že jsem jako před třiceti lety přišel na oběd, vzal si tašku a šel na staďák…“

Už žádné příště… – jak vám to zní?
„Jsem rád, že rozlučku zorganizovali. Že to mám za sebou.“

Ani jednou jste nezapochyboval?
„Ne. Docela dobře se znám, znám svoje schopnosti. Letos jsem cítil, že ještě mám na medaili a při velký shodě okolností můžu Evropu třeba i vyhrát.“

Ani jednou vás nenapadlo jet ještě do Pekingu? Na šestou olympiádu?
„Být to napřesrok, tak možná. Ale jsou to dva roky, a to je v těhle letech strašná doba.“

Máte jedenáct medailí. Která z nich je vám nejbližší?
„Právě chtěli na Dukle, ať si na nějaké focení přinesu svou nejmilejší. Jenže takovou nemám, každá má něco. Olympijská i ta z tábora.“

Kdy vám v životě bylo nejlíp?
„Když se mi narodily děti. To je bez debaty.“

A nejhůř?
„Na olympiádě v Aténách. Tam jsem šel ze stadionu a brečel. Tam to na mě dolehlo, že to byla moje poslední šance.“

Na co ze sportovního důchodu se nejvíc těšíte?
„Že mi zazvoní telefon: Pojď na tenis, na fotbálek. A já se budu moci zvednout a jít. Kolikrát jen mě zvali kamarádi, že si sjedeme Lužnici! Tak teď už pojedu.“

Co ještě jste si odpíral?
„Sjezdovky. Uměl jsem lyžovat hodně dobře, na škole jsem i závodil. A carvingový lyže jsou teď skvělý. Před dvěma rokama jsem se svezl a těším se, jak se do toho teď obuju.“

Říkají vám něco adrenalinové sporty?
„Moc ne, nechci se někde zabít. Ale chci vyzkoušet potápění a taky si skočit s padákem. Ale ne v tandemu, pěkně sám! Jen nevím, jestli opravdu vyskočím.“

Dost jste se nacestoval, ale málo jste viděl. Máte cestovatelské sny? Kam byste se chtěl podívat?
„Nemám. Nejradši bych nejezdil vůbec nikam! Byl bych doma, v Česku a na Slovensku. Mám jet na Kubu, do Guatemaly, zvali mě na Tahiti, házet a pak mít dovolenou. Ale mně se vůbec nechce. Neláká mě to. Jsem přesycenej.“

Jak vám asi bude, až po Novém roce nebudete balit kufry do Afriky?
„Bude mi dobře, jenom zima. Jsem teplomilnej a tohle mi bude chybět. Já jsem strašně rád odjížděl, protože to znamenalo odlet do tepla. V lednu, únoru je u nás kosa, brzo tma, to není nic pro mě.“

Vezmete rodinu a pojedete si prohřát kosti?
„Určitě. Dneska není problém se sebrat a na čtrnáct dní někam odjet. Když nebudou mít děti školu…“

Kluk má osmnáct, dcera šestnáct. Budou ještě vůbec stát o dovolenou s rodiči?
„Ale jo. To by jim asi nevadilo. Jsou v pohodě.“

Neřešíte pubertu?
„To ne, v tomhle jsou mý děti skvělý.“

Dnes nejsou raritou čtyřicetiletí rodiče. Nechtěl byste třetí děcko? Rostlo by vám od plenek před očima…
„Každý si vždycky říká, potom budu mít čas… Ale vím já? Myslím, že vždycky budu mít co dělat, a možná na tom budu ještě hůř než dosud.“

Musí Jan Železný ještě vydělávat?
„To je jasný. Nenašetřil jsem žádný šílený peníze. Ale co člověk potřebuje? Já utratím nejvíc za benzin. A za cigára, bohužel.“

Autor: Martin Brejla
Foto: ČTK a Steilmann