Sport 17. srpna 2006 • 02:00
Hej, usměj se... Není důvod ke smutku, ty roky stály za to...
RAHA/UHERSKÉ HRADIŠTĚ – Prosím, jenom ne patos, natož dojímání, chci se loučit zvesela! Dnes už reprezentační penzista PAVEL NEDVĚD (33) si včera prožil poslední den v nároďáku. Nejlepší český fotbalista všech dob si k tomu vybral den přáteláku ze Srbskem.
Prosím, jenom ne patos, natož dojímání, chci se loučit zvesela! Dnes už reprezentační penzista PAVEL NEDVĚD (33) si včera prožil poslední den v nároďáku. Nejlepší český fotbalista všech dob si k tomu vybral den přáteláku ze Srbskem.
Jako byl chtěl potlačit svoji výjimečnost, své sbohem řekl v Uherském Hradišti, na samé fotbalové periferii. Tam ukončil svoji dlouhou a bohatou reprezentační kariéru.
Ty chvíle si užíval, rozdával od samého rána jen úsměvy. Ale večer se neubránil slzám. Když mu dlouho tleskal vyprodaný stadion, kousal se do rtů.
Jaký byl ale jeho velký den? I ti, kdo jeho manýry neuměli překusovat, museli včera smeknout. On udával tón národního týmu bezmála deset let, zaslouží si pozornost, úctu. „Kdo se loučí rád? My fotbalisti těžko. Když končíme už v pětatřiceti, není to důvod k radosti,“ rozumoval Pavel Nedvěd, snažil se nepropadnout nostalgii. „Ty roky stály za to. Tolik emocí a krásných chvil…“
Je ranní ptáče, na snídani byl mezi prvními. Houkl zvesela na kamarády a rovnou zamířil pro jogurt, croissant a sýr, kávu mu donesli. „První byli vždycky na snídani Karel Poborský a Pavel Nedvěd, nemohli dospat,“ prozradil nedávno dvorní kuchař nároďáku Josef Golis. Poborský už ale uzavřel svoji kariéru v národním týmu, Nedvěd zbyl sám. „Z anglické party z šestadevadesátýho jsem tu už jediný. Vlastně ještě Šmíca, ale stejně je čas předat to mladým,“ přemítal smířeně Nedvěd.
Úsměv ho nepustil, ani když mířil z hotelu do autobusu a pak do letadla. „Usměj se trochu, co se furt mračíš,“ popíchl sekretářku z fotbalového svazu. Šel poslední, oproti snídani se na letišti hrozně loudal. Jako by chtěl zpomalit čas, kdy nadobro skončí. „Užívá si každou chvilku. Říkali jsme mu to. O co všechno přijde, když už nebude s námi. O srandu, pěkný chvíle,“ podotkl gólman Jaromír Blažek.
Když vystupoval z letadla v Kunovicích, nasadil si černé brýle, jak je zvyklý, po italsku. Cestu do důchodu mu prozářilo sluníčko. Rozdal podpisy, vyfotografoval se s fanoušky. Ty snímky budou jednou cenné, tady doma už nerozdá ani moc autogramů. Pak jeho ekipa zamířila do Uherského Hradiště, do hotelu Slunce. Docela dobrý název pro poetiku středečního dne… „Na Moravě jsme vždycky rádi hráli. Olomouc byla skvělá. Tak proč ne Uherské Hradiště?!“ krčil rameny, když se mluvilo tom, jestli si neměl vybrat pro svoji derniéru třeba stadion na pražské Letné, odkud pro velký fotbal vzešel. „Konec přišel teď, tak nemá cenu spekulovat, kde se loučit,“ opáčil hrdina dne.
Po obědě se na chvíli natáhl, jak je zvyklý. Zdříml si, spánek totiž přímo miluje. Ale za hodinku vyskočil jako rybička. Pak jen sezobl kus koláče k svačině, napil se kávy a usedl před trenéra Brücknera k poslední taktické přípravě. „Co lidi? Snad nebudou pískat?“ hodil vtípek do placu. Bylo znát, že je mírně nervózní, nadešel čas odjezdu na stadion, kde hraje své ligové zápasy Slovácko. Teď patřil útulný fotbalový stánek jen Pavlu Nedvědovi.
Krátce po osmé vyběhl na trávník. S jedenáctkou na zádech a kapitánskou páskou na ruce. Naposledy. Největší hráč české historie skončil svoji kariéru.
Jak včera plynul čas?
8.30 Budíček.
V tu chvíli už ale Pavel Nedvěd skoro hodinu nespí. Vstává po půl osmé.
9.00 Snídaně.
Ostatní rozlepují oči, on už diskutuje, komentuje články v novinách. Na švédských stolech pokaždé nejdřív hledá mísu s jogurtem a ovoce.
10.00 Odjezd od hotelu Praha.
Když to sečte, spal tady skoro tolik nocí, jako má jeden kalendářní rok (přes 300). Do autobusu jde jako poslední. Má batůžek, příruční taštičku a malý kufr na kolečkách.
10.30 Odlet.
Zase poslední! S lahví vody jako vždycky. A ještě rychle na toaletu a pak dohnat spoluhráče.
11.20 Přistání v Kunovicích.
Podpisy, fanoušci, Nedvěd přiletěl k poslednímu zápasu, Morava je na nohou.
12.30 Oběd v hotelu Slunce.
Hovězí vývar, těstoviny, kuřecí maso, zelenina, voda. Klasika.
14.00 Odpočinek, krátký spánek.
Když se hraje takhle pozdě večer, přijde šlofíček vhod.
17.00 Svačina.
Káva, čaj, džus, koláč s ovocem, bábovka.
17.20 taktická příprava.
Poslední v reprezentační kariéře. I trenér Brückner je trochu naměkko. Domlouvají se, že bude ze zápasu stažen krátce před přestávkou.
18.45 Odjezd na stadion.
20.15 Pavel Nedvěd vybíhá k utkání, lidé nadšeně skandují jeho jméno.
