My jsme hrdí na tebe, Martino... Co vypovídá o olympijské hrdince její písmo?
Sedmnáct dní trvala XXI. zimní olympiáda ve Vancouveru. Olympijský oheň zhasl, sportovní šílenství pomalu opadá. Čeští fanoušci si však ještě dlouho budou pamatovat představení rychlobruslařky Martiny Sáblíkové (22), dvě zlaté a jedna bronzová medaile. To především ona během olympiády utužovala národní hrdost nás všech. Sama přitom do pamětní knihy v Českém domě vlastnoručně a s velkým vykřičníkem vepsala: „Jsem hrdá na to, že jsem Češka!“ Nám nezbývá, než provolat v podobném duchu: My Češi jsme hrdí na Tebe, Martino!
Ta drobná a skromná dívka z Vysočiny se postarala o půlku českého medailového pokladu, navíc o tu cennější. S dvěma zlaty a bronzem navrch se zařadila mezi úplně největší postavy Her, byla sedmou nejúspěšnější účastnicí. „Je malý zázrak, co tu dokázala. Je to především individuální úspěch její a jejího trenéra. Vydala se ze všech sil, byla ale bezvadně připravená a je to vítězství její obrovské vůle. Skláním se před ní,“ pronesl šéf Českého olympijského výboru Milan Jirásek.
Ovšem padajíli tady slova jako vůle, odhodlání, hrdost a podobná, proč nevyužít toho, že nám Martina i její guru Petr Novák otevřeli svá nitra. Jak? No právě těmi vlastnoručním zápisy do olympijské kroniky! Co z nich asi tak vyčte zkušený grafolog? „První osoba je laskavá, racionální, má spoustu energie. Druhá je srdečná, citlivá a vnímavá a se zřejmou potřebou se v životě uplatnit,“ dá se shrnout rozhor Hedviky Sovové, grafoložky s 15letou praxí.
Pro pochybovače předesíláme, že abychom jí neposkytli návod, umazali jsme z obou úryvků podpisy, tudíž netušila k jakým osobám se vyjadřuje...
„Zakládá si na tom, aby byly věci jasné a zřetelné. Energii, které má dost, drží jakoby pod kontrolou, aby ji mohla v pravou chvíli použít. Uvažuje spíš racionálně než emočně a spontánně. Dovede se ale také pro něco vnitřně nadchnout, ovšem také nemá problém to záhy opustit, pokud jí to nepřináší nějaké zajímavé výsledky. Z podstaty je to laskavá a vše nové přijímající osobnost.“
„Potřeba být vidět a uplatnit se v životě se snoubí s citlivostí a vnímavostí, které jej činí opatrným a více přemýšlivým, než bude na první pohled zřejmé. Vždy znovu se bude vracet k tomu, co udělal a bude se snažit poučit se z chyb. Cílů, které si vytyčí, dosahuje spíše diplomaticky, než že by šel přímo »na věc«. Na ostatní bude na první pohled působit jako uspěchaný, leč srdečný člověk.“
Vlajkonoška: Bylo to krásné...
Čechům připravila nezapomenutelné zážitky, ale co si z Vancouveru bude pamatovat ona? Na předních místech mimo jiné i to, jak na závěrečném ceremoniálu nastoupila na plochu BC Place s českou vlajkou. „Byla jsem na to pořádně natěšená, opravdu. A bylo to krásné...,“ vyznala se Sáblíková. „Moc jsem si to užívala, úplně bez nervů. Líbila se mi hrdost Kanaďanů na svou zemi a to, jak ji projevili,“ dodala rychlobruslařka, která dnes před polednem přiletí speciálem na staré ruzyňské letiště. I se svým zlatým pokladem, který se chystala do vlasti »propašovat« v batůžku. „Na krk jsou moc těžké,“ usmála se s tím, že se ještě na letišti ve Vancouveru podívá po nějakých suvenýrech.
To Lukáš Bauer nic nekupoval. „Sobě jsem nic nesháněl, pro mě jsou suvenýry moje dvě medaile. Jen známí mě bombardovali, abych něco přivezl. Takže jsem nakupoval,“ podotkl dvojnásobný bronzový běžec na lyžích, jenž po 50kilometrovém maratonu, v němž dojel až dvanáctý, ani neměl síly jet dvě hodiny z Whistleru do Vancouveru na slavnostní zakončení Her. „Šel jsem si lehnout,“ přiznal.
