Bál jsem se vozíku!
V úterý večer obletěly republiku ošklivé záběry, jak Lukáš Pabiška (25), útočník hokejistů Mladé Boleslavi, narazil po střetu s litvínovským hromotlukem Jiřím Šlégrem hlavou do mantinelu a nehýbal se. Musel vrtulníkem do Prahy, všichni se báli zranění páteře.
Včera dopoledne už ale na spondylochirurgickém oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích rozesmátý Pabiška hlásil: „Vyšetření dopadlo dobře, není nic zlomeného, ani naštípnutého.“
Lukáši, vypadáte výborně. Jak se cítíte?
„Bolí mě hlava i záda, jsem pěkně rozlámanej. Za celou noc jsem spal snad hodinu, byl jsem sevřenej v krunýři. Ale jsem rád, že můžu chodit a že to takhle dopadlo. Zítra by mě měli pustit domů. Ovšem pozítří na Budějovice to ještě nevidím.“ (směje se)
Nemohl jste se hýbat, přiletěl pro vás vrtulník. Na co jste během cesty z Boleslavi do Prahy myslel?
„Hlavně na rodinu. Mám doma manželku a devítiměsíční dcerku a představit si život na vozíku, aby se žena starala ještě o mě... Těch 20 minut bylo jako 5 hodin!“
Obával jste se nejhoršího?
„Po tom, co jsem vlítnul na mantinel a cítil jsem, že mi křuplo v zádech… Hned jsem zkusil hýbat rukama a nohama a šlo to. To mě uklidnilo. Pak se jen modlil, ať tam není nic zlomeného.“
Jiří Šlégr se o váš stav hodně zajímal, moc ho to mrzelo. Navštívil vás v nemocnici?
„Jen jsme si dopoledne volali. Říkal, že to vypadalo hrozně, ale že mě v žádným případě nechtěl zranit. Ptal se mě: ‚Ty jsi mě neviděl, viď?‘ Tak mu říkám, že jsem čuměl jenom na puk. Už jsem se na ten střet podíval na videu, prakticky jsem do něj narazil a odlítl. On neudělal žádnej pohyb, jenom tam dal čistě rameno. Blbá náhoda. Asi budu nosit krunýř i na zápasy, abych měl hlavu pořád nahoře.“ (směje se)
Takže jste mu rád sdělil, že vám nic není, že?
„Manželka mi říkala, jak je z toho špatnej. Tak mi na něj sehnala číslo a sám jsem mu ráno psal esemesku, ať je klidnej, že jsem OK.“
Kdo už vás tady navštívil?
„Dneska tu byl Cyril Suk, generální manažer klubu. A včera samozřejmě celá rodina. Manželka večer hlídala malou, sedla si k televizi a zrovna jsem tam ležel. Tak volala Borisi Žabkovi (spoluhráči z Ml. Boleslavi – pozn. aut.), kterej byl doma s virózou. Okamžitě sedl do auta, dojel pro ni z Boleslavi do Liberce a zase zpátky. Byla úplně hotová.“
Štěstí? Rodinná zásluha
Ten kluk měl kopec štěstí, napadne kdekoho. Za hrůzný pád zaplatil »jen« nocí v nemocnici a pár potlučeninami. Dílo náhody? Ani ne. Pabiškova rodina to má totiž »tam nahoře« dobré. Hodně se o to zasloužil i Lukášův bratranec David, motocyklový závodník se zkušenostmi ze slavné Rally Dakar. Před 10 lety zachránil život soupeři, který narazil hlavou do stromu. Za čin na mistrovství republiky v cross country také dostal hlavní cenu Českého klubu fair play. „Byl to jeho nejnepříjemnější zážitek,“ líčil včera Lukáš. „Když někomu dáváte umělé dýchání a vidíte, že se někdo vysekal… Je dobře, že to aspoň někdo umí a někomu zachrání život,“ povídal. Však sám pocítil, jak důležitá je poskytnutá pomoc...
