Doyen mezi hokejovými agenty Jaromír Henyš: Zabila ho rakovina!
Smutná zpráva zastihla včera desítky hvězd českého a slovenského hokeje – odešel jejich »druhý táta«, věhlasný agent Jaromír Henyš (†67).
Nezdolného optimistu, do hokeje zaníceného, pracovitého a rovného muže dostihla nemoc nejkrutější – rakovina. „Hoši, pište mi nekrology. Rád bych si je přečetl, ještě než těma bačkorama zaklepu doopravdy,“ trousil bodře mezi novináři od loňského léta, kdy u něj lékaři diagnostikovali rakovinu prostaty s minimální nadějí na vyléčení. „Pět procent lidí s mým nálezem žije ještě tři roky. No co... Budu se rvát, co to půjde,“ sliboval ještě pln energie.
S hledáním léčby mu pomáhali i hokejisté, kteří mu vděčí za to, že dnes vydělávají v NHL stamiliony. Slovák Zdeno Chára, určitě největší objev Henyšovy agentské dráhy, třeba zalarmoval kapacity v celém Bostonu. Zbytečně...
Koncem roku začala mít zákeřná nemoc navrch, Henyš chřadl a včera ráno vydechl naposledy.
Odešel dřív, než se mu mohl splnit jeho poslední hokejový sen. Chtěl být u toho, až v draftu 2012 některý z klubů ukáže na jeho vnoučka Dominika (16), syna trenéra Sparty a někdejšího hráče N.Y. Islanders Davida Volka.
Jistě se dočkáš, Míro. A do té doby odpočívej v pokoji...
Dominik Hašek: Chtěl jsem mu volat...
Byl jeho životním klientem. Vybudovali si mezi sebou pouto prověřené úspěchy i nezdary. Hokejový brankář Dominik Hašek (45) byl zdrcen, když se od deníku Aha! dozvěděl o smrti svého agenta.
Dominiku, zemřel Jaromír Henyš...
„Proboha, tak rychle... Ježíšmarjá... Já jsem mu chtěl tento týden zavolat... Je to čtrnáct dní, co jsem s ním mluvil, ale vůbec jsem netušil, že to bude tak rychlý...“
Byl jste jeho »top« klientem. Jak na něj vzpomínáte?
„Znám ho v podstatě od začátku kariéry. Co říct... Byl to člověk oddaný své práci, nesmírně ho bavila, žil hokejem. A nejen jím, ale hlavně starostí o své klienty. Člověk mu mohl kdykoli zavolat, ať byl hvězda, nebo mladej kluk. Vždycky pomohl.“
Zdálo se, že práci agenta bere jako poslání.
„Přesně tak, úplně se tomu oddal. Obdivoval jsem to jeho nadšení, ani po šedesátce neubral. Všechno připravil, vyběhal, měl perfektní vyřídilku. Hodně přítelkyň od hokejistů by mohlo mluvit o tom, jak jim zařídil americké vízum, když jej nemohly dostat. Všude měl známé. To byl prostě Míra.“
Kdy jste se setkali poprvé?
„Vidím to jako dnes: prosinec 1989, měsíc po revoluci, já byl na vojně v Jihlavě, on tam přijel s kanadským agentem Richem Winterem... Byli jsme jeho první klienti – já, Franta Kučera a Robert Kron. Když jsme společně odlétali, loučil se s námi na letišti. A přes tu čáru, kam už nemohl, na nás ještě křičel: ,Kluci, a makejte!̓“
