PETR SVOBODA: Na golf nechci mít čas
MARIÁNSKÉ LÁZNĚ – Pod trikem mu pořád nabíhají mohutné trapézy, sotva byste mu hádali čtyřicet let. V Česku se stal nesmrtelným v únoru 1998, kdy vyslal vítěznou ránu ve finále naganské olympiády.
Zlatý střelec z Nagana o příštích českých superstars, zmenšujících se kalhotách a strachu ze žraločí tlamy
On, sváteční střelec! Dnes je PETR SVOBODA už jen bývalým hokejistou, zato řídí agenturu SAI, která se stará o Roberta Langa, Pavla Kubinu a zejména armádu mladých hráčů.
Petře, jste hokejový agent. Nakolik to je vaše zaměstnání?
„No, musím říct, že se to pořád rozrůstá a dnes už tou prací trávím většinu svýho času.“
Víc než jste si třeba představoval?
„Určitě. Ale já jsem spokojenej. Jsem zaměstnanej klukama, co mají velké cíle, a mě to s nima baví.“
Máte v Americe kancelář, nebo pracujete z domova, na telefonu?
„Ne, máme normálně office, pracuje pro nás už šest lidí. Každý ráno si dám košili, kalhoty a jedu do práce jako každej. Někdy tam trávím dvanáct, jindy čtyři hodiny. Podle práce.“
Jaký jste šéf?
„Hodný. Ale taky očekávám.“
V koho z vašich kluků vkládáte největší naděje?
„Do všech. Vážně. Všem se věnujeme stejně. Já ale říkám – když jsi v osmnácti něco, pak máš ještě dost co dokazovat. Všichni mají předpoklady, jde o to, kdo udělá největší práci. Ale kdybych měl jmenovat, pak třeba Voráček, ten má neuvěřitelnou šanci být superstar. To jeho nasazení, přístup a dispozice… Anebo Kalus. Takovýho hráče jsme v Česku ještě neměli, co je schopnej se poprat, dát góla, bruslit... Něco jako Cam Neely nebo Rick Tocchet.“
Zdá se, že jste si rychle zvykl na život bez hokeje…
„No, trvalo to tak půldruhýho roku. Chybí ti ta rána, kdy přijdeš do party kluků, srandičky. Trpíš nudou.“
Jak ji zahnat?
„Snažil jsem se trochu sportovat. Ne, jako předtím, ale mít nějakou fyzičku, cítit se dobře.“
Pořád ale máte solidní muskulaturu. To asi nebude jen z golfu a tenisu...
„Míchám to. Chodím hodně na kolo, běhat, na tenis, cvičit… Člověk se musí udržovat. Jeden čas jsem asi tři měsíce vysadil, měl jsem hodně práce a najednou jsem zjistil, že bych potřeboval větší kalhoty. Musel jsem se trošku zklidnit.“
Když hrajete golf, zlepšujete se nějak pronikavě?
„Moc ne. Ale golf je hra, že když v ní chceš bejt výbornej, musíš na tom ležet denně. A na to čas nemám. Ani mít nechci.“
A tenis?
„Tam jsem dobrej.“
Ještě můžete hrát s dcerou?
„Ještě jo, ještě je to hodně vyrovnaný. Už vyhrává víc, ale ještě jsem schopný uhrát zápas.“
Udělá Sarah kariéru?
„Ne, to ne. Odešla na college, dostala sice tenisový stipendium, ale je jí devatenáct. To už by musela hrát na túře, mít minimálně Wimbledon. (smích) A mladší už nehraje vůbec.“
Proč to nedotáhly?
„Tatínek neměl dost času se jim věnovat. (smích) Ne, začaly později a taky asi nebyly ochotné tomu dát tolik, co by to potřebovalo. Nechtělo se jim jezdit po světě po turnajích, byly rády doma. Ale obě jsou dobrý ve škole, a to mi bohatě stačí.“
Teď v Mariánkách chodíte se svými svěřenci na led. Jak dlouho jste nebruslil?
„Čtyři roky. Loni jsem to zkusil v Los Angeles, ještě ve vypůjčených bruslích, co mi byly velké. Tragédie! Aspoň jsem vyhrabal svoje poslední brusle, tak to už tolik nebolí. Ale není to ono.“
Přestěhoval jste se s rodinou do Kalifornie. Proč, když Florida je zemí důchodců?
„To je pravda, ale tam jsou vážně starý lidi, co se jdou ohřát před hrobem. (smích) Jezdil jsem do Kalifornie deset roků na celé léto trénovat, mám tam známý, podnebí mi vyhovuje. I rodině, bydlíme na pláži v Santa Monice...“
Do Kalifornie se přestěhoval i Robert Lang. Mělo to nějakou spojitost s vámi?
„Taky tam trénoval. Ale jinak bydlí asi hodinu a půl od nás v San Diegu.“
Aspoň na ryby jezdíte?
„Ještě jsme nebyli. Zato s Pavlem Kubinou jsme byli chytat v Mexiku.“
Co pěkného jste vytáhli?
„Blue marlin. To je ten… (ukazuje dlaní dlouhý nos) Mečoun! Vážil tak sto padesát poundů (rychle přepočítává) šedesát pět kilo.“
Žraloky jste nechytali?
„Ne. Na to je Kuby. On je daleko větší rybář než já. Já žraloky nemusím.“
Proč?
„Při potápění v Austrálii mě jednou pěkně vyděsili.“
Povídejte…
„Byli jsme na tom bariérovém útesu, když připlavali. To jsem se vážně obával o sebe.“
A byli nebezpeční?
„Vůbec. Ale tomu se neubráníte, když vidíte tu tlamu. Vybaví se vám Čelisti a...“
Jste prý velký cestovatel. Kam ještě se chystáte?
„Chceme do Afriky, s holkama na safari.“
Jste i lovec?
„Rybář. Ale na zvíře bych nevystřelil.“
Autor: Martin Brejla
Foto Aha!: Denisa Hamerníková