Jan Koller: Končím!
5:00 – Pohádka o skromném Honzovi ze Smetanovy Lhoty skončila. S 55 góly nejlepší kanonýr historie české reprezentace Jan Koller (36) praštil s nároďákem. Definitivně a po svém! Po sobotní remíze na Slovensku si tenhle dobrák od kosti nasypal popel na hlavu. V době, kdy po světových, ale i tuzemských hřištích běhají nagelované a nafrněné primadony, jen chlapík jeho formátu dokáže říct: „Zacláním, takže balím!“
Vrátil se do národního týmu po 14 měsících prostě proto, že slyšel: „Dino, jsme ve srabu. Pomoz!“ Jenže v Bratislavě se nenašel a trpěl na place do 55. minuty. Při střídání zoufale nakopl lahev u střídačky a po zápase s očima zastřenýma smutkem pronesl: „Vůbec jsem se nedostal do hry a říkal jsem si, co tady vůbec dělám. Na mezinárodní fotbal už nestačím, a tak to přenechám mladším, kterým zabírám místo. Byl to omyl, že jsem se vracel.“
Říkáte si, že byl neskutečně zklamaný, a že si to ještě rozmyslí? Že přece nemůže takhle skončit? Bohužel, jste vedle. „Musel jsem zkusit na vlastní kůži, abych poznal, že na to nemám. Jsem naštvaný sám na sebe a nechci, aby mě někdo přemlouval. Jedu domů,“ zařekl se obr Jan. Přespal v Bratislavě a ráno ho bratr Tomáše Rosického Jiří odvezl do Prahy, zatímco nároďák rozbil stan před duelem se San Marinem v Kroměříži. Bez šutéra Kollera, který by ty amatéry určitě rozstřílel sám...
Ano, konec! Ovšem žádné: „Zapomeňte,“ k němu nepatří. Copak by to vůbec šlo? Dnešní třicátníci budou jednou u krbu houpat vnoučata na kolenou a dojatě vyprávět: „Tenkrát na Evropě v Portugalsku nás Holanďani mleli dva nula, jenže velkej Honza to vzal na sebe, napálil to do brány, my jsme vyhráli 3:2 a šli až do semifinále. Jo, prckové, to byl plejer. Takoví už dneska nejsou.“ A děti budou poslouchat s otevřenými pusami...
