KAREL POBORSKÝ (34) pomalu končí kariéru, rozloučil se v nároďáku a bude hrát jen v českobudějovickém Dynamu.

Před pár dny jste řekl: Končím v reprezentaci. Nelitujete teď?
„Vůbec. Byl jsem rozhodnutý už před šampionátem. A to jak jsme dopadli, jen stvrdilo mé rozhodnutí. To je život, moje práce je teď jinde.“

Jednu kariéru jste ukončil, načínáte novou. Cítíte to také tak?
„Určitě. Mezi funkcionáři jsem úplný nováček. Učím se od lidí okolo sebe. Mám štěstí, že jsou tady kvalitní a zkušení lidé. Baví mě to.“

Vraťme se ještě k nároďáku. Bavil jste se s Pavlem Nedvědem o jeho dalších krocích? Zůstane ještě v reprezentaci?
„Mluvili jsme o tom, jenže Pavel pořád neví, co s ním bude. Pochopitelně bych si přál, aby takový hráč v nároďáku zůstal.“


Doporučíte mu to?
„Mluvit mu do toho nemůžu. Ale když vidíte, v jaké je momentální formě, tak tam musí být. Je prostě nenahraditelný. Nechci se nikoho dotknout, ale já za něj nevidím zatím žádnou náhradu. Beru to z pozice diváka, pojedu se vždycky rád podívat, když bude hrát Nedvěd. On je pro mě záruka, že si fotbal užiju.“

Už se pasujete do role fanouška?
„Z hlediska reprezentace určitě. Byl jsem tam nejdéle ze všech, dokonce i z realizačního týmu tam nikdo nebyl tak dlouho. Bral jsem národní tým jako domovský klub a to pouto asi navždycky zůstane. Proto budu jezdit na reprezentační zápasy a užívat si to z tribuny, což jsem ještě nikdy nezažil. Těším se na to.“

Máte dojem, že dnešní mladí mohou nahradit zkušené hráče, kteří se postupně budou loučit stejně jako vy?
„Nezapomínejte, že my tam přišli taky jako nehotoví hráči a učili se od těch starších. Od Kubíků, Němečků, Hašků, Chovanců, Skuhravých. Tak to chodí, mladí se zase dnes učí od Nedvědů a dalších. Nároďák se utváří průběžně, je to přirozený vývoj.“

Co jste řekl spoluhráčům po posledním zápase?
„Poděkoval jsem jim, nic oficálního neproběhlo. Budeme se vídat dál.“

Chystáte benefici?
„Rozlučku zatím neplánuju. Tady je práce, že na to není čas. Mám i dojem, že se poslední benefice moc nepovedly. Však víte, jak u nás takové zápasy vypadají.“

Měl by ji uspořádat fotbalový svaz…
„Když něco udělají, bude dobře. Když ne, také se nic nestane.“

Jste doma, praštil jste s reprezentací, co na to rodina?
„Ti jsou maximálně spokojení. Táta je doma, nejezdí pořád do Prahy, do světa. Rodina na tom vydělala. Máme na sebe víc času, věnuji se jen práci v klubu.“

Jenže jste přibral k fotbalu zase práci funkcionáře.
„To není tak hrozné. Ráno si přivstanu a jdu do kanceláře ještě před tréninkem. V osm jsem tam, v půl desáté jdu trénovat a pak se zase vracím k papírům. Odpoledne jedu domů. Užijí si mě dost.“

A co schůzky s obchodními partnery?
„Ty se odehrávají buď odpoledne, nebo je lze pojmout i jako pracovní večeře. Nezabírají tolik času jako fotbal na reprezentační úrovni.“

Co golf? Vedete jednání i na hřišti?
„Můžeme mluvit o byznysu a leccos předjednat. Je to samozřejmě příjemnější než sedět někde v kanceláři. Líp se jedná, líp se hledají kompromisy, to je fakt.“

Už jste jednal se Spartou? Máte z Letné v klubu tři hráče na hostování.
„Co se stalo na podzim mezi mnou a Spartou, paradoxně prospělo situaci. Jednání jsou teď rychlá, férová. Vyčistilo se to, máme s panem Křetínským korektní vztahy.“

Bafuňářská pohoda...

ČESKÉ BUDĚJOVICE – Musela to pro něj být obrovská úleva, odvalil tak veliký balvan. Karel Poborský dal sbohem reprezentaci a je v pohodě. Ještě před měsícem zakaboněný, nerad mluvil do novin. Teď se těší z práce v českobudějovickém klubu. „Nároďák je minulost, bavme se o přítomnosti,“ povídá. Zajímá ho Dynamo, kde hraje a je zároveň šéfem. Pochlubí se E-on arénou, moderním fotbalovým stánkem, kde jeho klub hraje. „Tady mám svoji práci, mám to kousek domů, jsem v klidu.“ Všechny smlouvy mu projdou pod rukama, jedná s partnery, uzavírá hráčské smlouvy. „Někdy musím být tvrdý, ale je to byznys,“ naznačuje, že rozhoduje o financích. Jen svoji smlouvu podepsal jako hráč, za šéfa klubu jsou tam zvěčněni kolegové z představenstva. Konečně se zase usmívá, navzdory nedávné kritice za vystoupení na šampionátu je vůči novinářům vstřícný. „Nebojte, do začátku ligy budu stoprocentně připraven,“ naráží na to, že na mistrovství nebyl tím starým dobrým »Poborákem« a bylo mu to předhazováno. Vyřídí denně desítky telefonátů, prostuduje stohy papírů a má i několik schůzek. Pochopitelně jedná s lidmi v klubu. Stihne i trénovat a v týdnu dal v přáteláku dva góly. „Baví mě to, jsem fit, tak proč nehrát dál? Aspoň na klubové úrovni.“ Zvládne i podnikání, spoluvlastní firmu na zdravotnická lehátka a další potřeby, síť sportovních obchodů, manželka má kavárnu. „Ale je čas i na oblíbený golf,“ upozorní, že nejen prací je člověk živ. Hraje celá rodina, a tak pořádají rodinná klání. „Syn už hraje tři roky a jde mu to. Manželka s dcerou začaly loni. Zahrajeme si parádně a já mám aspoň dobrý pocit, že nevypadnu ráno z domu a nechám je samotné. Hrajeme společně, což mě těší.“

Autor: Michal Chytil
Foto Aha!: Hana Kalvachová
Foto pro Aha: Pavel Lebeda, Sportpics