Petr Pilát jezdí s největšími freestylovými esy a věří, že: Už není »hobík«

„Tenhle závod, to je příjemné na konec. I v průběhu roku, když se naučím něco novýho, hned mě trkne: To je dobrý, to se bude v Praze líbit,“ těší se Pilát. Na otázku, zda má pro české publikum připravenou nějakou specialitu, odpovídá: „Možná mám i něco novýho, nechte se překvapit,“ směje se mladík, pro něhož je tahle sezona jako krásný sen.

„Tenhle rok byl pro mě úspěšnej. První obrovskej závod jsem jel v Mexiku – Red Bull XFighters. Nikdy jsem nejel před tolika lidma a mezi takovými jezdci,“ pochvaluje si zkušenosti, jež ještě znásobil v Madridu. „Když jsem se dozvěděl, že mě pozvali, skákal jsem metr a půl vysoko. Další šanci jsem dostal ve Wuppertalu, kde jsem byl pátej. Tohle by mě nikdy nenapadlo,“ kroutí Petr ještě teď hlavou. Stále tomu nemůže uvěřit. „Navíc jsem se skamarádil s jezdcema jako je Mat Rebeaud, Jeremy Lusk. Berou mě. Přibližuju se k nim, tedy doufám. Snad už to není tak, že doskákali ti nejlepší a teď je na řadě hobík z Česka. To už snad nejsem,“ směje se Petr Pilát. Hobby jezdec, to tedy není!

Zůstává skromný, sám ví, že mu scházejí triky a zkušenosti. „Snažím se nejlepším přiblížit, ale pro sebe si říkám, že jsou pořád vejš,“ uvědomuje si Petr. Má to v hlavě dobře srovnané. Není daleko doba, kdy začne hvězdy porážet. Třeba double back flipem. „Zkusil jsem ho, ale nevěděl jsem, co se děje. U normálního dokážu spočítat prsty, které mi někdo ukazuje pod rampou. U double jsem nic nevěděl,“ dobře ví, že naučit se trik, který mu předvedl geniální Travis Pastrana, bude trvat dlouho. Strašně se mu líbí, ale nežene se do něj. „Je to úplná pecka, ale hrozně nebezpečná. Travis skákal čtrnáct patnáct metrů do výšky,“ pousměje se Petr Pilát. Na své KTM umí neuvěřitelné věci, ale ví, že tohle je šílené. To se asi rodičům líbit nebude...

Táta Pilát: Trnu, když lítá

To, že Petr Pilát jednou upíše svou duši motorkářskému ďáblu, bylo jasné jako facka. Vždyť jeho táta jezdíval motokros a mladej se pořád motal okolo mašin. „Kluci mi říkali, ať ho posadím na motorku. Tak jsem to asi ve třech udělal a on začal jezdit po depu,“ vzpomíná v garáži rodinného domku, kde ladil synovu motorku, Petr Pilát senior.

Zpočátku jezdil motokros, jenže když táta dělal rok mechanika Petru Kuchařovi, bylo jasno. „Říkal, že by to vyzkoušel. Napoprvé letěl asi sedmnáct metrů,“ říká táta, který má o syna strach. „Trnu, když lítá. A tak raději točím a fotím, abych se zabavil,“ přiznává. Však si také prožili s manželkou své, to když se Petr před časem roztřískal. „Tehdy jsem řekl konec, už jsem něco podobného nechtěl zažít. Měsíc jsme denně byli na ÁRO v Motole. Zachránili mu život, tamním doktorům jsme vděční,“ vyjmenovává doktory Dlaska, Cvachovce, Píchu, Hříbala. A mluví i o dalších, však je také zvou do O2 areny, aby viděli, jakého poděsa vlastně zachránili.