Poklad ve skříni

Marek Kincl: Sparťanský patriot a váš nivý sběratel dresů dnes vyběhne proti »svým«!

„Určitě vás potrápíme,“ vzkazuje střelec Bohemians před startem pražského derby (17.00) na Letnou.

Rudá barva mu díky tátovi učarovala již v dětství, titul přeje Spartě, i když už za ni nehraje. Není divu. Když se do »železného« klubu v létě 2000 ze Žižkova stěhoval, splnil si celoživotní sen. A od dob, kdy v jeho dresu (2000–2003) odkopal 21 zápasů v Lize mistrů (3 góly), nestáčí se u většiny návštěv hovor k ničemu jinému.

„Když k nám zavítají fotbalisté, nebo známí, kteří se o fotbal zajímají, tak většinou lezu nahoru,“ směje se Kincl před skříní s cennými relikviemi. „Ukaž dresy,“ žadoní prý hosté, a pan domácí se neupejpá. Nemá proč. Během patnácti let profesionální kariéry nasbíral trofejí spousty. Doma v Modřanech jich skrývá víc než padesát.

Na kterou je nejpyšnější? „Těžko říct. Návštěvy oceňují hlavně Deka, Nedvěda nebo Drogbu,“ sundavá svítivý dres s věnováním zabijáka z Chelsea. „Jo, jo. Tenkrát jsme je válcovali,“ zasní se, když z haldy vykoukne památka na bitvy se Spartakem Moskva. „Aah, Feyenoord. Těm jsme doma dali čtyři nula,“ zjihne při připomínce koučem Hřebíkem řízené jízdy ze sezony 2001/2002.

Sparťanský dres na sebe přesto navléct odmítá. „Teď by to nebylo vhodné,“ nechce při pohledu na rudou devítku nikoho dráždit. Nejde o jediný kousek z kolekce, který by si v těchto dnech přes hlavu nepřetáhl ani za nic. „Z derby tu někde mám i dres Slavie,“ uculí se a mrkne ke skříni. Červenobílá ho opravdu nebere.

Juan Sebastián Verón
(Lazio – Sparta 3:0, 20. 9. 2000)„Italští hráči jsou dost nafoukaní, takže o výměnu často nemají zájem. Pamatuji si, že si moc kluků tenkrát z Říma dres Lazia neodvezlo, já měl štěstí. Cestou do kabiny jsem potkal v tunelu Veróna – a to byla tenkrát velká modla – a zeptal se ho. Byl v pohodě. Možná proto, že to není Ital, ale Argentinec.“

Nwankwo Kanu
(Arsenal – Sparta 4:2, 25. 10. 2000)„K jeho dresu jsem přišel snadno – po skončení zápasu jsme stáli vedle sebe. Nehráli jsme špatně, ale pamatuji si spíš pikanterii, která se udála před utkáním. Během tréninku jsme jim rozryli trávník, a když jsme druhý den dorazili, byl rovný jako kulečníkový stůl. Civěli jsme na to, úplný golfový green.“

Robert Kovač
(Bayern – Sparta 0:0, 18. 9. 2001) „V Mnichově jsme se nedostali za půlku, v prvním poločase nám dali snad sedm tyčí, noviny psaly, že hrajeme hrozný antifotbal. Jinak mě dost zklamal kolosální Olympijský stadion. Když jsem pak hrál na Bayernu s Rapidem v nové Allianz Areně, bylo to úplně jiné. Paráda.“

Fernando Hierro
(Sparta – Real Madrid 2:3, 21. 11. 2001)„Naše nejslavnější porážka, proti Zidanovi, Figovi, Raúlovi… Hierro si mě hlídal, byl u mě pořád nejblíž, tak bylo logické, že jsem si vyměnil dres právě s ním. V odvetě už nenastoupil, Real na nás poslal béčko, a to nám dalo na San Bernabeu trojku.“

Deco
„Tohle triko zůstalo jako jediné ze sbírky špinavé. Ten rukáv prostě nejde vyprat. Deco nás tenkrát pěkně zlobil – ze začátku dvakrát třikrát nebezpečně kopal roh, ale smůla. My udělali dvě náhodné akce, Sionko dal gól, a bylo hotovo. Vyhráli jsme se štěstím.