Rebel na samotce! Zítra ale letí na testy do anglického Charltonu

Vyhozený Aleš Besta běhá po lese a jezdí po fotbalech jako divák. Vlakem. Auto totiž prodal.

Jak si vede rebel samotář? Polyká nekonečně nudné kilometry, kouše individuální program a leze mu to prý na mozek. „Sedm týdnů bez balonu. A jen rovinky, sprinty, běhání, běhání,“ vypráví bez emocí. Mohl se vrátit do klubu. Brno má nového kouče a ten si Bestu přál zpátky. „To už nešlo. Nebylo to totiž všechno v panu Uličném. Jsou tam i jiní lidé, kteří mohou za špatnou atmosféru.“ Kdo? To říct nechce. Přece jenom ho klub pořád platí. „Ale jak. Není to ani padesát procent toho, co jsem dostával.“

Než přestoupí, je stále hráčem Brna. I když odstaveným na vedlejší kolej. „Trénuju sám, je to blbárna. Chybí mi spoluhráči, hra jako taková. Ale mám vidinu angažmá. Chci se dostat ven. Proto dřu a držím hubu,“ povídá. Charlton je velká výzva, na týdenních testech chce přesvědčit, že je hráčem pro Anglii.

Když ho vyhodili, šel na pivo. V Ostravě vyrazil na Stodolní, ale druhý den už makal. Jedna dopolední dávka předepisuje např. 40 stometrových sprintů. Dokážete si to představit? „Dělám to pro sebe. Ale zezačátku tělo protestovalo, hlavně žaludek,“ směje se. Jindy běhá v ostrém tempu 4 x 4 minuty. Pak hodinový běh lesem. Se sporttesterem. Nemůže nic ošidit. Výsledky odevzdává v klubu.

Šest dní v týdnu maká, sedmý den věnuje regeneraci. Chodí na masáže, má svého fyzioterapeuta. Jen ten fotbal schází. „Dopřávám si ho aspoň jako divák. Viděl jsem tolik zápasů, že bych mohl dělat skauta,“ chechtá se. Vlakem jen do Prahy na Slavii, na Baník se Spartou. Viděl Brno na Žižkově, jel do Olomouce. Kodrcá se po celé zemi. „Jezdím vlakem, auto jsem musel prodat. Nejsou peníze,“ mávne rukou. Vyhazov ho zastihl ve špatné době. Staví v Ostravě dům a potřebuje každou korunu. „Co nezabije, posílí,“ odfrkne ještě velkomyslně.

Když mu vyjde Anglie, rychle zapomene.