Boxer Rudolf Kraj ukázal svou motorku: To je moje holka

V německém Hamburku poslední týdny spartánsky dřel, aby minulý pátek urval v Miláně titul mistra světa organizace WBC v kategorii do 91 kg. Nepovedlo se. Tím spíš chce boxer RUDOLF KRAJ (30) dlouhé odloučení všem vynahradit. A taky sobě. Poroučí si řádky knedlíků, zapíjí to kolou a známým sotva stíhá brát telefony.

Od víkendu, kdy se vrátil domů, je kolem něj živo, lidi se kolem něj střídají rychle jako v hokeji. Jako kdyby přijel Jaromír Jágr. Až doma, za polemi nad Mělníkem má klid. I když… Jakmile otevře bránu od zahrady, srdce mu poskočí. „To je moje holka,“ vrhne se k terénní mašině. Možná by ji i pohladil, kdyby… „Chtěl jsem ji umejt, ale nějak na to nedošlo,“ směje se, když vyvádí zablácený stroj na cestu.

Motorky už krotí odmalička, nedávno vyměnil stopětadvactíku za čtvrtlitr. Značka? Chce ji nechat v utajení. „Proč jim zbytečně dělat reklamu?“ pokrčí rameny. Dlouho se na mašinu mohl jen dívat, kvůli tréninku musela zůstat zaparkovaná. Kraj nechtěl riskovat. „Jednou jsem na ní letěl snad 10 metrů, nebo se to tak aspoň zdálo. To už jsem si řekl, že to přeháním,“ povídá.

Ale stejně mu to nedá. Kousek za Mělníkem je malý okruh, po poli se tam sveze a s kamarádem začnou blbnout. Nebo vyjedou do lesa, na pole. „Zkoušíme jezdit na zadním,“ pochlubí se. Dává na sebe pozor, jednou mu zatrnulo, když nedlouho před zápasem spadl. „Párkrát to vypadalo děsivě, ale pokaždé jsem spadnul jen lehce,“ klepe si na zuby. I pro bezpečnost si pořídil »krosku«. „Nikdo tě nesrazí ze strany jako na silnici ty regulérní dárce orgánů. Když sebou fláknu na poli, spadnu do hlíny,“ vysvětluje.

Když v neděli přijel z toho podivného duelu s Italem Fragomenim, kde prohrál verdiktem rozhodčích, hned mašinu vytáhl. „Těšil jsem se moc. Je to dobrej adrenalin a taky pořádná makačka,“ povídá. Jen když pohlédne z okna, posmutní. „Teď furt prší, to už je akorát o hubu.“ A tak aspoň bude doma v teple vybírat další doplňky na motorku. „Už mám vyhlídnutej vejfuk, je to super koníček,“ povídá blaženě.

Příští týden: Operace

MĚLNÍK (knp) – Co bude dál s Rudolfem Krajem? Zůstane v německé stáji Sportlight, i když jí důležitý zápas prohrál? „Dozvím se to brzo. Doufám, že tam dostanu ještě šanci. Je na manažerovi, abych na těch žebříčcích nespadl moc dolů, abych byl pořád v kursu,“ povídá.

Co ví určitě, je, že příští čtvrtek musí na operaci s levým loktem. „Už to zlobí přes půl roku. Mám tam takový výrůstky,“ ukazuje si na zadní část kloubu. Od Nového roku by chtěl zase makat naplno. Ale po operaci asi měsíc nebude dělat vůbec nic. Což mu vadí pramálo, bude se věnovat kamarádům. „Teď si se všema půjdu dát pívo,“ těší se.

Ani v jídle se žinýrovat nebude. Jeho oběd během přípravy na zápas: přes den jenom rýže s rozinkami a banán. A včera? Pořádné vepřo-knedlo-zelo. „Jardo?“ zavolá na číšníka v restauraci u opuštěného kempu, „mohl bych dostat trochu omáčky?“ Za chvíli mu přistane na stole koflík s hustou šťávou. Konec časů suchých brambor a těstovin s tuňákem! Když konečně mohl Kraj pustit dietu k vodě, razil si to v Miláně do McDonalda. „Až mi z toho bylo špatně,“ chechtá se.

A ještě z další milé věci má radost: začátkem prosince otevře své tréninkové centrum Olympionik, kam teď chodí pozorovat dělníky. „Táta na to dohlížel, když jsem byl v Německu. Ale teď se snažím já, už jsem tam párkrát i trénoval,“ pochvaluje si svou zánovní tělocvičnu.

Autor: PAVEL KŘIKLAN
Foto Aha! – Mária Rušinová, ČTK