Safari, to musím vidět! Děti? Ještě mi biologický budík nezvoní

Hokejový playboy Petr Nedvěd plánuje ještě rok nebo dva kariéry, pak chce procestovat kus světa

Nebo už tušíte, Petře, kudy povede vaše další hokejová kariéra?
„Sám nevím, je to ještě otevřené. Ale rád bych měl do týdne nějakou jistotu.“

Na kolika frontách vyjednáváte?
„Na všech, ne? Nebráním se ničemu.“

Nějaké preference máte? Vysněné angažmá?
„Já bych si strašně chtěl zahrát v Japonsku. (smích) Tokio. Ale od nich nic nepřišlo. Asi si tam budu musel sám zavolat.“

Co vás láká zrovna na Tokiu?
„Sushi, ne?“

To máte i tady…
„Ale to bude trošku rozdíl, přece! Ne, dělám si srandu; rád bych hrál doma.“

Doma je pro vás kde? V Praze? Nebo v Liberci?
„Sparta ani Slavie ve hře nejsou.“

Takže zamíříte na sever?
„To dneska nemůžu říct. Samozřejmě jsem ale vždycky říkal, že bych tam rád ukončil kariéru. Vyrostl jsem tam, naučil se tam hokej. Bylo by to hezké…“

Že byste nehrál už vůbec možné není?
„To jsem si rozhodl záhy po sezoně. Neúspěch mi poměrně rychle dodal silnou motivaci. Kdybychom se Spartou vyhráli titul, asi bych se hodně rozmýšlel, jestli mám ještě proč hrát, ale ten krutý konec mě nakopl. Zdraví v rámci možností drží, a to je to nejdůležitější. Jsem v plné přípravě, chci pokračovat. Ještě rok, možná dva.“

Co kdyby se ozval nějaký klub NHL? Šel byste zpátky za moře? Třeba předehnat Holíka a vzít si zpět druhé místo v historickém bodování Čechů?
„Tak to už, myslím, nedopadne. Ta šance je hodně malá. A navíc by záleželo, kdo by se ozval. Jsou kluby, kam bych šel, ale i kde bych jen poděkoval za zájem.“

A Rusko?
„To je mnohem reálnější. Jenže mě to moc neláká. Skoro vůbec.“

Byl jste vlastně někdy v Rusku?
„Ani jednou!“

A nějaké to slovíčko jste od ruských spoluhráčů pochytil, ne?
„Tak to pozor! Vždyť já jsem měl na základce normálně ruštinu! Jsem ročník sedmdesát jedna, my jsme ruštinou začínali! Izvinitě miňja, tavárišč učiťelnica, ja doma zabyl učebnik ruskovo jazyka. Mám pokračovat?“

Ne, na ukázku to stačí. Můžete vyrazit!
„Ehm, nevím. Vážně mě to nijak extra neláká.“

Co by vás zlomilo? Prachy?
„Néééé. (pohrdavě) I když – nikdy se nemá říkat nikdy…“

Zažil jste neobvykle dlouhé léto, sezona vám skončila velmi brzo…
„Tak na to jsem si v New Yorku trošku zvykl, bohužel...“

Čím jste tedy čas vyplnil?
„Podíval jsem se svý starý dobrý místo. Miami. Fisher Island.“

Tam jezdíte rok co rok! Proč?
„Vždycky si říkám, že pojedu někam jinam, ale nakonec zase vyhraje ostrov. Až skončím s hokejem, budu experimentovat, teď nechci riskovat, že si tři týdny své dovolené neužiju, že se budu vracet nešťastnej. A to takhle odpadá.“

Co potřebujete?
„Tenis, golf, pláž… A tohle tam máš všechno v dosahu deseti minut, stačí mít golfovou káru.“

Co jednou chcete vidět?
„Na sto procent moje první velká cesta povede někam na safari. Mám strašně rád zvířata, takže to musím vidět.“

A dál?
„Určitě chci procestovat kus světa. Třeba Austrálie mě láká. A spousta dalších míst…“

Často jste vidět se svými synovci, jste vzorný strýček. Vlastní rodina vás neláká?
„Děti určitě chci, to vím jistě a doufám, že dřív nebo později se nějakých dočkám… Ale zatím mi žádný biologický budík nedrnčí, tak proč se do něčeho tlačit násilím? V tomhle ohledu má chlap v sedmatřiceti nad ženou výhodu. Netlačí ho čas, že pokud to nebude do měsíce, do půl roku, je po všem…“

Čili si užíváte fázi výběru maminky vašich dětí? Nebo už nějakou vyhlédnutou máte?
„Až budu mít, dám vědět.“ (smích)

Velké lásky Petra Nedvěda: