Ta šlacha v koleni je utržená!
Nechce podvádět sebe ani tým.
V očích se mu leskly slzy...

PRAHA – Předstoupil před televizní kamery a v očích se mu zaleskly slzy. V tu ránu každý věděl, co chce říct. „Je mi to líto, ale nejedu. Nejde to, nebyl bych týmu nic platný…“ Fotbalový reprezentant VLADIMÍR ŠMICER (33) přijde o mistrovství světa. Nevyléčil své zranění, loučí se a jede domů. Jeho místo v týmu zaujímá Libor Sionko.

Nechtěl protahovat chvíle rozhodování, jestli bude schopen hrát. Odhodlal se chlapsky a vzal zodpovědnost na sebe: „Podváděl bych sebe i mančaft. K čemu bych tam byl? Nehrál jsem tři měsíce zápas, zbývá pár dní do začátku šampionátu a ještě jsem ani jednou naplno netrénoval. Vidím, že to na hraní není,“ pověděl to tak všem. Trenérovi, doktorům, novinářům…
Zranil se na konci února, odjel ještě k reprezentační přípravě s Turky, ale hned se vrátil zpátky do Bordeaux. Od té doby lavíroval s poškozenou šlachou pod kolenem, neúspěšně ji léčil a včera dokonce doktor naplno řekl, že je utržená. „Je to špatný. Už v Seefeldu, když se zranění vrátilo, jsem věděl, že je to špatný. Nechtěl jsem to dál protahovat, čekat do odjezdu na mistrovství.“ Poctivě rehabilitoval, trénoval, dlouho věřil. Že to nepůjde, ví poslední týden.
Zásadní rozhodnutí učinil v pravou chvíli, zklamání rychle přebolí. „Nechtěl jsem dostávat pod tlak trenéra, mužstvo, ani sebe. Musím mít zodpovědnost, hrdost a čest. A ne si něco nalhávat,“ soukal ze sebe. Takhle ale bude mít klid on i tým.
Všichni mu drželi palce a přáli start na vrcholném turnaji. Vždyť kope za nároďák 13 roků, nejdéle ze všech! Když to včera po obědě říkal spoluhráčům, cítil, že je šokoval. „Mysleli si, že budu v pořádku. Neříkalo se mi to dobře,“ pronesl a hlas se mu znovu zadrhl. „Vlastně si ani nepamatuju, kdy bych naposledy při fotbale brečel,“ povídal.
A už se znovu usmíval. Byl smířený...

Jak šel čas...

25. února
Bordeaux vede jako kapitán do zápasu s Métami (3:3). Ve 35. minutě však kvůli zranění kotníku střídá. To ještě netuší, že se jedná o jeho poslední letošní zápas.
15. března
Bolestí se svíjí na tréninku. Výsledek vyšetření je hrozivý: natržená šlacha pod kolenem. Doba rekonvalescence se odhaduje na šest týdnů.
20. dubna
Šest týdnů uplynulo, ovšem jeho zranění se nelepší. Rehabilitace si žádá další měsíc. „Absence v Německu? To si vůbec nepřipouštím,“ říká přesto.
5. května
V léčbě nic nového. Pod křídla si ho berou lékaři Krejčí (střešovická nem.) a Barna (Motol). „Ještě je čas na uzdravení. I když máme trochu strach,“ říká Krejčí.
12. května
Šmicrovo jméno nechybí v nominaci kouče Brücknera na MS. „Pokud to půjde podle plánu, stihnu poslední přípravu s Tobagem,“ věří útočník v uzdravení.
16. května
Léčba zabírá. Šmicer vypráví, jak už čtrnáct dní trénuje. „Začínám zvyšovat zátěž,“ popisuje. Podstupuje lymfodrenáže, běhá podle sporttesteru.
24. května
Poraněný sval na zadní straně stehna, který se stará o ohyb nohy v koleni, nevydržel tréninkovou zátěž. Ve svalu se mu vytvořil hematom. Okamžitě přestal trénovat.
1. června
Smutná zpráva letí fotbalovým světem: po konzultaci s lékaři nepojede Šmicer na MS. „Do začátku turnaje zbývá jen pár dní a já nemůžu ani trénovat...“

Šmíco, neplakej!

Je to k vzteku, je to k pláči; přijít o jediné mistrovství světa v kariéře... Ale »Šmíco«, vždyť ty jsi optimista a fotbalista zrozený k tomu, abys rozdával radost. A navíc! Podívej se, co všechno už jsi vyhrál!
S reprezentací
1996 stříbro na ME v Anglii
2004 bronz na ME v Portugalsku
S Liverpoolem
2005 Liga mistrů
2001 Pohár UEFA
Anglický pohár
anglický Ligový pohár
2002 Superpohár
2003 anglický Ligový pohár
S Lensem
1998 mistr Francie
1999 Francouzský pohár
Se Slavií
1996 mistr Česka

Teď poruším životosprávu

PRAHA – Povídal o svém smutku. O tom, jak bude kamarádům v Německu fandit a pojede tam. Jeho tvář se každou větou rozjasňovala. Vladimír Šmicer se narodil na šťastné planetě.
Nepojedete s týmem ani jako maskot?
„Ne, nešlo by to. To se špatně kouše, když je vidíte, jak ostatní hrají a vy nemůžete.“
Neznamená to i konec reprezentační kariéry?
„To ne, dám se dohromady a zajímá mě další kvalifikace. Ale když bude trenér stavět na mladších hráčích, smířím se s tím.“
Zrovna vy, takové štístko, vypadnete pro zranění...
„Třeba je to pro nároďák štěstí, že tam nejedu (směje se). Ale asi se ho na mě přilepilo až moc. A donekonečna to nejde, ne?“
Bude vám hodně chybět start na mistrovství světa?
„Vyhrál jsem i prohrál s nároďákem spoustu věcí. Smutnej jsem, ale život jde dál. Lendl přece taky nevyhrál Wimbledon.“
Ale hrál tam.
„Tak já se tam možná jednou podívám jako trenér.“
Váš tchán Ladislav Vízek povídal, že ho trumfnete, až jednou budete hrát na mistrovství světa…
„Tak ho netrumfnu, no. Ale nevím, jestli na to své mistrovství rád vzpomíná. Nebylo moc dobré. A je fakt, že ten jeho start a tu červenou, co tam dostal, mít nebudu. Tak aspoň je v něčem nade mnou“ (chechtá se).
Porušíte teď životosprávu?
„Myslím, že životosprávu hodně poruším. Venku je sice zima, ale mě zima určitě nebude…“