Jaroslav Bednář: Kanonýr pod prášky

Útočil na rekord extraligy, kdyby se trefil i proti Litvínovu, vyrovnal by 12 let starý rekord Viktora Ujčíka, který mířil přesně v devíti duelech po sobě. „Jenže se nepoštěstilo,“ pokrčil Bednář rameny po zápase (1:3).

● Ovšem k vyrovnání milníku jste měl kousek…
„Byly tam dvě šance, ke konci jsem měl loženku, kterou jsem neproměnil. Spíš mě mrzí, že jsem nepomohl mužstvu a že jsme prohráli.“
● Nařídil jste spoluhráčům před zápasem: Dnes mi všichni nahrávejte?
„To nejde. Čím víc na to myslíte, tím menší ten úspěch je. Já jsem se snažil si hokej užívat, po tom zranění mě to strašně baví. Dneska jsem sice gól nedal, ale aspoň jsem snad připravoval šance ostatním.“
● Ani trochu vás propásnutí mety nesouží? Vždyť taková série přijde jednou za kariéru…
„To je pravda. Samozřejmě, že by bylo příjemný dohnat Ujču, protože to byl Pan střelec, ikona českýho hokeje, ale já jsem rád i za to, že mi to tam padalo v těch minulých zápasech.“
● Dá se vypíchnout nejhezčí gól té vaší série?
„Určitě se mi líbil gól v Třinci (brankáře Vojtka si vychutnal rychlou bekhendovou kličkou – pozn. aut.). A se Spartou, rána přes hráče, to jsem ani nevěděl, že to je v bráně. Až když lidi zařvali. To byla fakt pecka. Já jsem ale šťastnej za každej gól. Takovou bilanci jako letos, i s těma zraněníma, jsem fakt nikdy neměl (zatím 23 branek, nejvíc za posledních sedm let – pozn. aut). Vždycky jsem se snažil dát víc jak 20 gólů za sezonu, a že budu takhle stabilně střílet, za to jsem strašně rád. I když to zdraví není takový. O to víc mě to těší.“
● Jak to vypadá s vaším zraněným kolenem?
(usměje se) „Já už nějakej pátek hraju na brufenech, ale nestěžuju si. Hejbat se můžu, prostě musím vydržet do konce sezony, pak se uvidí.“